Dům paraplegiků u moře ve Slovinsku, NEdoporučuji!

Na základě dobré recenze Vašíčkových z webu ParaCENTRA Fenix o jejich pobytu u moře ve Slovinsku jsme se pro dům „sesterské“ organizace, rozhodli také.

Jedná se o Dom Paraplegikov ve městě Portorož ve Slovinsku. Je to pár stovek metrů k moři. Naše Subjektivní dojmy a hodnocení:

  • Cesta v pohodě, skoro 100% po dálnicích.
  • Tamní „neziskovka“ funguje jako rekreační rehabilitace u moře pro vozíčkáře nejen po úrazu páteře ze Slovinska. Pěkný dům, stará novější část. Podzemní garáže, parkoviště, recepce otevřena od 8 do 20 hodin denně, lehká fyzioterapie, moc hezké dvoulůžkové pokoje, jídelna, množství bezbariérových WC a koupelen, venkovní posezení, dětský venkovní koutek a konferenční místnost.
  • Mnoho údajů na jejich webu občas neodpovídalo praktické realitě. Trochu přeháněli, ale v tom vedru nemáte sílu to řešit.
  • S angličtinou uspějete, pokud ne, čeština a slovinština se dá sloučit a využít.
  • Co bylo fakt super, je to, že mají vlastní bazén se slanou vodou z moře + zvedák + plavčík, který pomáhá do a z bazénu. Bazén je v provozu od 10 do 19 hodin. Slaná mořská voda mi přišla spíše jako zbytečné mínus, ale proč ne. Okolo bazénu dřevěná lůžka s výškou cca 45-50 cm, což je ideální pro vozík. V ceně je u bazénu vesta, skvělé lehátko na vodu, šnorchly, sprcha, slunečníky a „zoufalé vedro a vedro…“.
  • Pokoj jsme si vyžádali se stropním zvedákem. Byl dvoulůžkový, minimalistická klimatizace, 1x elektricky polohovatelná postel a perfektně se na přistýlku vešli dvě sedmileté děti. Na pokoji bylo WC a koupelnička, dveře na terasu. Chyběla madla a to v celém objektu, nechápu.
  • Byly tam dvě recepční. Jedna byla super, druhá sice sexy, ale nic moc nevěděla a poradit nedovedla. Stává se.Okolí: tak to byla tragédie a kvůli tomu už na toto místo znovu nevyrazíme. Představte si Špindlerův nebo Malou Fatru na Slovensku, vměstnejte to do malého prostoru a vyjde vám okolí. Na mechanickém vozíku bez auta po několika cestách do okolí natož i k moři, „zemře na vyčerpání i paraplegik“. Kopce, serpentiny, zákruty a neskutečně prudké cestičky k moři. Pěšky i autem je to cca 1 km k moři. Na elektrickém vozíku jsem něco vyjel, ale sjet se dalo jen něco a s velkým rizikem smyku. Prostě auto a znovu auto…Atmosféra v Domě Paraplegikov: připadlo nám, že místní vozíčkáři, tedy ten aktuální turnus nás vnímal jako zbytečné vetřelce a celkově nebyli moc odvázaní z toho, abychom se účastnili jejich programu a akcí. Jejich ředitelka milá a v pohodě. Zbytek tzv. nižších pracovníků byl občas “vopruz”. Připadalo nám, že ředitelka má vizi hotelových služeb pro vozíčkáře z ciziny, ale její nadšení “nižší personál” moc nesdílel a zdaleka se nechoval profesionálně. Za týden jsme jim tam nechali 900€ a tak nám mohli trochu podlézat, ale pravý opak byl realitou.

    Koupání a moře: pro “choďáky” kdekoli. Pro vozíčkáře jen v 8 km vzdáleném městě Isola, kde má svaz distrofiků vlastní pláž s přístupy do moře. Musíte si však vyjednat dovolení v jejich Rehabilitačním ústavu – dům Dva Topola, jinak vás plavčík nekompromisně vyžene a je mu jedno, že jste vozíčkář. Pokud máte asistenty, tak bezbariérovost pláže neřešíte a dostanete se skoro všude. V moři je čistá a průhledná voda. U břehu je kupa chuchvalců mořské trávy a sem tam nějaký ten plast, který večer pouklízejí. Pláže jsou typické tzn. obchody, stánky, placená lehátka a slunečníky, restaurace a fastfoody, různé atrakce s nedostatkem stinných míst a absencí stromů.Celkově se nám Chorvatsko a Itálie líbili po všech stránkách více než Slovinsko, ale to je subjektivní hodnocení. Zkuste to a uvidíte. Každá zkušenost se počítá. Buď se tam budete vracet a nebo už nikdy více. Inspirujte se z našich fotografií.

    Honza, Iveta a Týnka Boštíkovi, Svitavy

09.08.2017 |