od 5 let bez nohy

On-line poradnaod 5 let bez nohy
Sylva asked 4 týdny ago

Dobry den když mne bylo 5 let prejel mne kombajn nohu.Ted mi je pres 40 a jsem invalidni duchodce.Do konce života jsem poznamenana.Ten dotyčny už umrel a ja jsem nedostala žadne odškodnení a cely život mam zníčeny.Je nejaky zakon že by mne aspon stat platil nejake odškodnení když jsem si to nezavinila sama?

1 Answers
Ladislav Loebe answered 3 týdny ago

Vážená paní Sylvo,
vzhledem k tomu, že uvádíte pouze přibližná data vzniku postižení, lze se domnívat, že pro posouzení celé věci se použijí tehdy účinné předpisy, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „OZ“), zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP“) a popř. zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákon“ nebo „TZ“), zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“ nebo „TŘ“). Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná o předpisy z dob socialistického zákonodárství, jejich koncepce je tedy odlišná od předpisů přijímaných v dnešní době, nicméně i tehdy platily stejné principy viny a trestu, zavinění škody (i na zdraví) a následné odškodnění (pravomocně přiznané soudem). 
Zásadní je, jak se Vám úraz stal. Je velmi nepravděpodobné, že si za dob socializmu jen tak vyjel družstevník na projížďku družstevním nebo statkovým kombajnem. Předpokládám tedy, že k úrazu muselo dojít při výkonu práce, tedy při žních, nebo při pracích spojených s údržbou kombajnu. Jiné verze mě nenapadají a Vy sama vznik úrazu blíže neuvádíte. Pokud tedy došlo k úrazu třetí osoby (Vás) při výše uvedených činnostech, musela být přivolána k vyšetření Policie, resp. tehdy Veřejná bezpečnost. Z vyšetřování muselo vyplynout, kdo je odpovědný za vznik Vašeho úrazu. Mám za to, že v tomto byla tehdy Veřejná bezpečnost a socialistická justice důsledná. Je třeba si též položit otázku, jak se mohlo pětileté dítě dostat natolik blízko ke kombajnu, že došlo k tak fatálnímu úrazu. Zde se dostáváme k selhání rodičovské odpovědnosti a možných následků z toho plynoucích.
Tehdy účinný zákoník práce není postaven výslovně za institutu závislé práce, tudíž výslovně nestanoví, odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnancem při výkonu závislé práce. Nicméně ani dnes, kdy již zákoník práce odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnancem výslovně upravuje, by se tento institut nejspíše neuplatnil, ze stejných důvodů jako tehdy. Došlo k těžké škodě na zdraví třetí osoby, a tudíž by se vyšetřování ujala policie ČR. Na základě výsledků vyšetřování by byl viník obžalován a souzen. Na základě rozsudku o vině a trestu pak lze v adhezním řízení, tedy v řízení, kdy o nároku poškozeného je rozhodnuto ve stejném řízení jako o vině a trestu obžalovaného, uplatnit nárok na náhradu škody poškozeného (§43 TŘ). Pokud by ale mělo být řízení o náhradě škody složité a zdlouhavé, byl by poškozený odkázán na žalobu o náhradě škody na zdraví v řízení občanskoprávním (§ 229 TŘ). Stejný postup se měl uplatnit i tehdy ve vašem případě, proto mě překvapuje, že toto vůbec nezmiňujete. Není a nebylo možné, že by někomu kombajn přejel nohu nota bene pětiletému dítěti, o kterou následně poškozený přišel, a vůbec nic se neřešilo.     
Je jasné, že jste se nemohla ve svých pěti letech věku brát za svá práva Vy sama. V té době to byla záležitost Vašich rodičů nebo Vašich zákonných zástupců nebylo-li rodičů. Odškodnění za škodu na zdraví již tehdy umožňoval občanský zákoník dle ustanovení § 444 OZ, a to jednorázovým odškodněním. Prováděcím předpisem k tomuto ustanovení byla Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kdy po dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí byla určena výše, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování náhrady v jednotlivých případech.      
Co se týká eventuality, kterou jsem zmínil výše, selhání rodičovské odpovědnosti, je možné, pokud se celá věc dostala k soudu, že soud po projednání celé věci sice upustil od potrestání, což se stává, pro rodiče totiž není větším trestem, než když trpí jeho potomek, ale druhou stranou mince je ten fakt, že nepřiznal žádné odškodné.
Závěrem nelze než konstatovat, bohužel, Váš případ se stal tak dávno, že již marně uplynuly veškeré promlčecí lhůty, a tudíž i Váš nárok na náhradu škody je promlčený. Dle tehdy platného občanského zákoníku byla promlčecí doba při škodě na zdraví stanovena na 10 let a při úmyslném poškození zdraví dokonce na 15 let.  
Co se týká doby úmrtí osoby, která řídila kombajn a způsobila Vám tehdy zranění, není vůbec relevantní, pokud o vině nerozhodl soud a nepřiznal Vám náhradu škody, kterou by byl škůdce povinen zaplatit, a která by se dala nárokovat v dědickém řízení zesnulého (škůdce). 
Co se týká Vašeho dotazu, zda je nějaký zákon, dle kterého byste mohla být i nyní odškodněna, odpověď zní, není. Časově neomezené lhůty pro uplatnění nároků na náhrady škod (nejen na zdraví) by vedly k absurdním nárokům, které lze s velkým odstupem času jen velmi těžko prokázat, a proto jsou veškeré lhůty na uplatnění nároků na náhradu škody limitovány přísnými promlčecími lhůtami při současném splnění dalších podmínek.
Mgr. Ladislav Loebe