Bezbariérový Terezín

Pokud máte rádi historii a nejste si jisti, kam se s vozíkem vydat na výlet, abyste nenarazili na samé bariéry, tak právě pro vás přinášíme malý cestopis.

Jeden květnový pátek jsme se rozhodli, že vyrazíme hned druhý den na prohlídku památek města Terezín. Neměli jsme vůbec prověřené, kam všude se dostaneme, ale rozhodli jsme se, že do toho půjdeme. Jediné, co jsme si dopředu na oficiálním turistickém portálu města Terezín na www.terezin.cz zjistili, bylo to, že část podzemních chodeb je bezbariérová.

Když jsme přijížděli do Terezína, tak nás okamžitě uchvátily monumentální hradby a domy, které vypadaly, jako by se v nich zastavil čas. Jelikož jsme opravdu netušili, kde začít, řekli jsme si, že zkusíme najít informační centrum a odtud se odpíchneme. Informační centrum s velkým parkovištěm, samozřejmě i s místy pro vozíčkáře, se nachází před vstupem do Muzea Terezína, které se zabývá historií města a pevnosti od založení až po období První republiky. Vstupenka pro vozíčkáře a doprovod do Muzea Terezína a na prohlídku podzemních chodeb byla zdarma. Ujal se nás velice vtipný průvodce, který historii proložil různými hláškami, což se nám velice líbilo. Terezínská pevnost byla založena v roce 1780 císařem Josefem II. za účelem obrany hranic Čech proti útokům ze severu. Opravdu to byl na tu dobu perfektně vymyšlený obranný systém. Část podzemních chodeb, kde prohlídky probíhají, byla bezbariérová. V nejužším místě bylo 80 cm. V podzemí je docela zima, proto se vyplatí vzít si na sebe něco teplejšího, abyste si z podzemí nezapamatovali jenom vaše cvakající zuby. Z podzemí jsme vyšli u parkoviště. Super bylo, že tam měli nové toalety, včetně prostorné pro vozíčkáře. Jediná nevýhoda byla, že k toaletě vedly z parkoviště velké kostky. Zlobit se na ně ale nemůžeme, protože kdyby tam udělali hladkou vyasfaltovanou cestičku, tak by se narušil historický ráz celého objektu.

Mohli jsme přejíždět k jednotlivým památkám autem, ale jelikož svojí rozlohou není Terezín velký, vzali jsme si mapku a rozhodli jsme se celou prohlídku absolvovat po svých.

Další naší zastávkou mělo být Muzeum Ghetta, kam jsme se velice těšili. Bohužel jsme se tam nedostali, protože jak to občas bývá, zrovna měli rozbitý výtah, a protože je tam spousta schodů, tak na vozíku bez výtahu to nešlo. Pokračovali jsme tedy dál městem a dostali jsme se k dalšímu muzeu, do expozice s názvem Kasárna, kde jsme si mohli připomenout život vojáků. Byli jsme velice překvapeni, že přes každý vyšší práh byl udělaný nájezd, k expozici vedl výtah a měli opět krásné nové bezbariérové toalety.

Po této prohlídce jsme se vydali do muzea Nostalgie, kam vedly obrovské ližiny. Když jsme to viděli, tak jsme se na to chtěli vykašlat, ale paní pokladní nám říkala, ať určitě jdeme, že zavolá pána, který tam vytáhl už několik vozíčkářů. Tak jsme do toho šli a opravdu to stálo za to. Jednalo se o muzeum, kde se nacházely zmenšené modely různých aut, motorek, včetně vozíčkářské, různé hračky a spotřebiče, které majitel nasbíral a sám opravil. Opravdu tam byla spousta krásných exponátů, některé pro nás byly dokonce vzpomínkou na dětství.

Naše cesta dále pokračovala do Automuzea Terezín, kam opět nebyl problém se na vozíku dostat. Prohlédli jsme si zhruba 50 exponátů z období od 50. do konce 80. let 20. století.

Vrcholem našeho putování se stala návštěva Malé pevnosti, která vznikla koncem 18. století jako součást komplexu opevnění, který pojmenovali Terezín na počest císařovny Marie Terezie. Téměř od počátku své existence byla používána jako věznice. Po okupaci českých zemí v březnu 1939 byla v Malé pevnosti zřízena věznice pražského gestapa. V listopadu 1941 vzniklo v samotném městě Terezín ghetto – sběrný a průchozí tábor pro Židy. Všem z nás je určitě dobře znám nápis Arbeit macht frei. V rámci tzv. konečného řešení židovské otázky bylo do něj postupně deportováno na 140 000 Židů. Více než 87 000 z nich odtud postupně odjelo transporty do míst vyhlazování a jen méně než 3 800 se dožilo osvobození. Hromadně ale umírali i ti vězni, kteří zůstali v Terezíně – hlad, epidemie nakažlivých nemocí a teror věznitelů si vyžádali desetitisíce životů.

Když jsme procházeli Národním hřbitovem, který byl založen v předpolí Malé pevnosti v září 1945, a četli jsme si náhrobky, tak nám bylo velice úzko. Spousta mladých životů zhasla začátkem května 1945. Jak málo tedy scházelo, aby byly jejich životy zachráněny.

Když si chcete prohlédnout jednotlivé bloky, samotky atd., tak většinou musíte překonat vyšší práh nebo jeden až dva schody. Vstup do tamního muzea a kina, kde vám pustí asi půl hodinový film o historii, je opět bezbariérový. Přístupné, čisté toalety, včetně vozíčkářské jsou tam samozřejmostí.

Myslím si, že každý z nás by měl takové místo navštívit, aby se nad svým životem zamyslel a uvědomil si, že někdy řešíme zbytečně opravdu samé malichernosti.

Co se bezbariérovosti Terezína týče, tak jsme byli velice mile překvapeni. Vstupné někde bylo pro vozíčkáře a doprovod zdarma, někde platil pouze doprovod.

Tím, že jsme se rozhodli toto město navštívit den předem, většina bezbariérových ubytování byla již plná. Spali jsme tedy v jednom kempu v chatce, do které vedly 4 schody.

V nedalekých Litoměřicích v Penzionu Na Statku uvádějí, že mají také bezbariérový apartmán, kde je nutno se ubytovat alespoň na 2 noci – více informací najdete na jejich stránkách.

Jelikož jsme si na turistickém portálu přečetli, že vám stačí na prohlídku 4 hodiny, tak jsme si rezervovali jen jeden den, ale pokud chcete navštívit všechna muzea a památky, doporučuji určitě 2 dny.

Kristýna Náhlíková

21.06.2017 |