V sobotu 1. 4. 2017 jsem se zúčastnil akce „Řídíme to všichni“, kterou pořádal Heřman Volf se svým spolkem Cesta za snem na Autodromu v Mostě. Jelikož mě všechny události spojené s auty a jinými stroji baví, věděl jsem, že na této akci nesmím chybět. Do Mostu se sjelo mnoho handicapovaných řidičů, byli jsme rozděleni do čtyř týmů o cca 15 členech, kdy každý tým měl svého lídra. Našim lídrem byl Michal Dusík, moderátor České televize.

Program byl hodně nabitý, abychom se všichni na všech stanovištích stačili vystřídat, absolvoval každý tým danou disciplínu v jiný čas. Z nejzajímavějích dicplín programu bych zmínil přípravu na jízdu a praktickou jízdu smyku, jízdu smyku na dvou rozdílných kluzných plochách, jízdu na čtyřkolkách, motokárách a swincaru, jízdu na okruhu vozem Tesla a Peugeot 3008 GT, drift ve voze BMW, slalom s alkoholovými a canabis brýlemi a jízdu po offroadové dráze.

Sám jsem si nejprve zkusil jízdu po offroadové dráze ve voze Ford Ranger. Když jsem dráhu viděl, byl jsem vděčný, že ji nemusím absolvovat v mém autě, které už docela dostalo zabrat cestou po D1. Dráha byla náročná, plná kopců, prohlubní a bahna, kde jsme si s adrenalinem zkusili hraniční náklony auta před převrácením.

Poté naší skupinu čekala klasická škola smyku, kterou bylo možno absolvovat s vlastním autem nebo půjčenými Peugeoty. Vybral jsem si první možnost, neboť jsem chtěl poznat, jak se mé auto bude chovat na kluzkých površích. I tento program jsme všichni zvládli bez úhony, nikdo neskončil na střeše ani v příkopě.

Dále jsem měli možnost projet se elektromobilem značky Tesla X. Na tento okamžik jsem se hodně těšil. Problematika elektromobilů mě zajímá a značce Tesla fandím. Auto ujede na jedno nabití, které při rychlonabíjení trvá okolo půl hodiny do 80% kapacity, v průměru 400 km, váží 3,5 tuny, z toho 2 tuny baterie (mé auto značky Ford Galaxy má 2 tuny vč. mě ☺ ). V přepočtu je složené z 6000 tužkových baterií a stojí 3,5 milionů korun. Zrychlení Tesly činí 120 kilometrů v hodině za 4 sekundy. Ze začátku mě příjemně překvapilo, že se dveře otevírají elektricky směrem nahoru nad střechu, což pro vozíčkáře znamená mnohem více komfortní přelézání z vozíku do auta a zpět. Avšak celkově mě auto popravdě zklamalo, za ty peníze interiér vrzal jako v Dacii v hodnotě 300 tisíc a zvukem mi trošku připomínalo trolejbus, jak si to žene do kopečka k nám do kampusu.

Po Tesle následovala jízda v motokárách, kde jsem se moc nezdržel. I když měla motokára ruční řízení, měl jsem problém ji mýma boccistickýma rukama uřídit do pravotočivé zatáčky, takže jsem jezdil pořád jedním směrem a modlil se, aby tam bylo co nejméně zatáček.

O to víc jsem si užil čtyřkolku v terénu, která mě hodně bavila a kupodivu jsem ani nikde nespadl. Jako poslední jsem si nechal jízdu v terénu na swincaru (elektrické vozítko s náhonem na všechna čtyři kola), kterému se také říká pro jeho vzhled pavoučí vozítko. Jízda byla neskutečná, dokázal jsem vyjet každou překážku v relativně vysoké rychlosti. Kdybych měl navíc 350 tisíc korun, neváhal bych. Třebaže se mojí ženě vzhled vozítka nelíbil, hned bych si ho pořídil. Cítil jsem se ve swincaru hodně svobodný, přál bych tu volnost každému vozíčkáři.

Po skončení všech aktivit jsme se hromadně rozloučili, dostali krásné dárečky od BESIPU a hurá domů zpět po D1. Akce byla vydařená, Heřman sám slíbil, že se bude příští rok opakovat. Komu není lhostejné, co se děje okolo nás na silnicích a chce si vyzkoušet své dovednosti v různých strojích za volantem, s nadšením mu tuto akci doporučuji.      

Radek Procházka

17.04.2017 | Cestování