Invalidní důchod a HPP

Vážená paní Jano,
 
dle zákoníku práce existuje řádný postup v případě, kdy je zaměstnanec uznán invalidním, lhostejno v jakém stupni invalidity. Postup je následující a zhruba ve stejném obrysu, jak jste nastínila. Nejprve je třeba závazné posouzení zdravotního stavu zaměstnance vypracované závodním lékařem, resp. lékařem poskytujícím pracovnělékařské služby ve smyslu takovém, že již nemůže dále vykonávat sjednanou práci. Nicméně, ani přiznání invalidního důchodu není samo
o sobě výpovědním důvodem. Dalším krokem povinnost zaměstnavatele nalézt jinou vhodnou práci, resp. jak uvádíte Vy, přizpůsobení pracovního místa a redukce výše pracovního úvazku. Pokud není v silách a možnostech zaměstnavatele jinou pracovní náplň najít, resp. vytvořit příznivé pracovní podmínky pro takového zaměstnance, bez vynaložení nepřiměřených nákladů, pak lze s takovým  zaměstnancem rozvázat pracovní poměr.   
Ve výše uvedeném případě jde spíše o případ, kdy zaměstnanec nechce opustit pracovní místo
a nechce ukončit pracovní poměr. Váš problém je jiný, resp. opačný. Zaměstnanec nemá zájem na práci, ačkoliv mu Vy, jako zaměstnavatel vycházíte všemožně vstříc. V takovém případě lze ukončit pracovní smlouvu dohodu k určitému dni.  Pokud se zaměstnankyně odmítne dohodnout na určitém dni skončení pracovního poměru, nastoupí postup dle § 52 písm. e) ZP tedy „klasická“ výpověď, kdy zaměstnanec dlouhodobě pozbyl schopnost vykonávat dohodnutou činnost z důvodu dlouhodobé  změny zdravotního stavu. Skončení pracovního poměru za tohoto stavu je bez nároku na odstupné.
Závěrem bych rád dodal, že převedení na jinou práci a skončení pracovního poměru dle § 52 písm. e) ZP jsou rovnocenné způsoby pracovního poměru a je na zaměstnavateli, jaký způsob skončení pracovního poměru zvolí.  
 
Mgr. Ladislav Loebe