Láska
Dobrý den, jsem 18ti letá dívka a už pár týdnů řeším jeden, pro mě veliký problém. Zamilovala jsem se do kluka, do mého úplně nejlepšího kamaráda. Prostě jsme skoro jak dvojčata… Potíž je v tom, že je gay. Je prostě na kluky, a tak je špatně, že jsem se do něj zamilovala. Bojím se mu to říct, abych nerozbila naše přátelství… jednou se to už totiž stalo. Nechci o něj přijít znovu. Nevím, co mám dělat… Mám mu to říct? Ničí mě, že se toto stalo, ale je to opravdu hodně silné a já už nevím, jak s tím bojovat. Bojím se mu to říct, protože mu nechci ublížit a polekat ho… Nechci pokazit naše přátelství
Vážená slečno, ahoj Radko,
předně Ti musím říct, že Tvůj dotaz ve věci „srdeční“ záležitosti nespadá do kategorie dotazů, které běžně řešíme, vlastně je celkem delikátní. Tvá důvěra nás těší, ale naším oborem je primárně sociální, právní
a další poradenství. Ber tedy následující řádky spíše jako soukromou než kvalifikovanou radu.
Myslím, že v tom, co prožíváš, nejsi sama. I mně se jednou stalo, že jsem se „zabouchl“ do své kamarádky. Co myslíš? Řekl jsem jí to? Jasně, že neřekl. Přiznal jsem se až po letech, když jsme jednou seděli v baru
a popíjeli drink. Byla překvapená a já ještě víc, když mi řekla, že to měla stejné. Tak jsme se smáli, jak jsme byli “blbí.“ Jinak jsme kamarádi dál a naše kamarádství nijak neutrpělo.
Osobně se domnívám, že se to stává celkem často, ale jak sama píšeš, z důvodu zachování přátelského vztahu se „objekt“ lásky nikdy nedoví, nebo se to doví až za pěknou řádku let, že je/byl milován svým kamarádem nebo kamarádkou.
Podle mě je nejčastějším důvodem zatajení citu strach z reakce kamaráda nebo kamarádky a také strach z odmítnutí. Pravda, pokud se to druhá strana dozví, může dojít ke změnám v kamarádském vztahu, ale zase si nemyslím, že by to bylo až tak „horké,“ aby to mělo/mohlo vést k tomu, že svého kamaráda ztratíš. Nejhorší, co se může stát je, že budeš odmítnuta, což je ve Tvém případě naprosto jisté vzhledem k sexuální orientaci Tvého kamaráda.
Vzhledem k tomu, co jsem psal výše, pokud by se mi to stalo ještě jednou, že bych se zamiloval do kamarádky, šel bych s barvou ven. Vlastně není co ztratit. V nejhorším by mě kamarádka odmítla, možná přímo odpálkovala, ale nemyslím si, že by to vedlo k tomu, že bych ji ztratil jako kamarádku. Mám za to, že čas zhojí vše a vše by se vrátilo do normálu. Proč si to myslím? Protože bychom si vlastně vyjasnili pozice,
o to ve vztahu dvou lidí jde – vyjasnit si pozice. Nejsme telepati a ten druhý by měl vědět, jaké city k němu ten druhý chová. Je úplně jedno v jakém jsou dva lidé vztahu, zda milenci, kamarádi, manželé, rodiče a děti, sourozenci.
Píšeš, že nechceš kamarádovi ublížit, vylekat ho, nechceš ho ztratit, že už se Vám to jednou stalo. V podstatě máš, podle mě, na výběr dvě možnosti. Buď mu nic neřekneš a budeš vnitřně trpět, SAMA, dokud si to v hlavě nesrovnáš a nedostaneš se z toho, SAMA, nebo mu to vhodným způsobem řekneš, co k němu cítíš, SPOLU to proberete, protože od toho přece kamarádi jsou a vyřešíte to SPOLU. Vyjasníte si pozice a třeba to pomůže. Konec konců, pokud je to fakt dobrý kamarád, tak už mu musí být divné, že se chováš v jeho přítomnosti jinak než dříve.
Tvého kamaráda neznám a ani znát nemůžu, ale mám za to, že pokud je alespoň trochu „v pohodě,“ vaše kamarádství by to mělo ustát bez úhony.
Držím pěsti a přeji hodně zdaru!!!
Mgr. Ladislav Loebe