psychické zdraví
Dobrý den, jmenuji se Míša a je mi 15 let. Snažila jsem se najít nějaké online psychologické nebo sociální poradny přes chat, ale všechno je samozřejmě placené, tudíž nemám jak zaplatit. Doufám, že mi tady dokážete aspoň nějak upřesnit, co se děje. Byla bych za to moc ráda
Nevím, kdy přesně se semnou stalo to, co se semnou stalo. Strašně často mívám různě divné a zvláštní pocity. Třeba dva týdny v kuse jsem naprosto v pořádku, mam takovou normální a zdravou náladu, občas mě něco naštve, po druhé zase rozesměje. Ale vždycky mi potom tak nějak přepne. Jako by na mě někdo zmáčknul nějaký knoflík, a já se komplet proměnila. Vždycky se to stane buď z nějakého důvodu, nebo prostě klidně samo od sebe. Už jsem si všimla, že když mi člověk, kterého mám moc ráda, řekne něco, co se mě jenom trošičku dotkne, moje hlava tu danou věc opakuje stále dokola a dokola. Až tu danou věc nebo myšlenku začne přetvářet na úplně jinou. Doslova ji kompletně změní. A já se kvůli ní pak trápím, a i když vím, že není pravdivá, prostě ji tak nějak věřím. Je to, jako bych měla v hlavě něco cizího, co ani nepatří ke mně. Často pak třeba po večerech brečím a připadám si až labilní, začínají se mi pak drát do hlavy myšlenky, jak mě mý přátele nemají rádi, jak jim na mě nezáleží. Takových myšlenek mám více. V příkladu.: Myslím a uvědomuji si, že jsem si neumyla dnes večer obličej, a že budu mít akné. Ale v tom se mi do hlavy vdere myšlenka: No a co, stejně nikoho nezajímá, jak vypadáš, všem jsi úplně jedno.
A takové věci se opakují pořád dokola. Buď mám jednu dobu problém, že jsem jenom zahrabaná v mojí hlavě a nemůžu z ní vylézt, jako bych byla uvězněná ve vlastních myšlenkách, nebo naopak necítím vůbec nic. To se taky stává, ale ne tak často. Většinou potom sedím a jenom koukám do prázdnoty. Už se mi také stalo, že jsem z toho chytla něco jako takový ‘záchvat’, protože jsem měla prostě pocit, že nic necítím, a začala tlouct pěstmi do zdí až do krve.
Nevím, co si mám o tom všem myslet. Mám kvůli tomu v hlavě strašný zmatek, cítím se nepohodlně, po nocích brečívám, protože je to jako by mi má vlástní mysl nadávala. Jeden/dva týdny jsem třeba v pořádku, ale potom se mi zase stane třeba na dva dny tohle. To, kdy se mi to stává, se často mění. Klidně můžu být měsíc v pořádku, ale pak klidně trpět týden tímhle. O jarních prázdninách jsem ten to stav měla všech pět dní v kuse a bylo to opravdu k nesnesní.
Rodičům zatím nic říkat nechci, nemám v nich takovou důvěru. Tyto stavy mám už dlouho, ale až teď mě donutily vyhledat aspoň nějakou sebemenší pomoc.
Budu moc vděčná za odpověď, mockrát děkuji
Milá Míšo,
velmi si cením toho, že si pro sebe hledáš pomoc a rozhodla ses nám svěřit. Mohu jen tušit, jak nelehké pro tebe může být sdílení těžkostí, které prožíváš. Popisuješ svoje nálady a zvláštní pocity, které se často mění. Po určitou dobu se cítíš v pořádku, ale potom se něco změní a ty buď nepociťuješ nic, nebo si připadáš, jako uvězněná ve svých myšlenkách. Píšeš, že se ti také stalo, že si měla něco jako „záchvat“, měla si pocit, že nic necítíš a proto si začala tlouct pěstmi do zdi, dokud ti netekla krev.
Míšo, musím říct, že to co popisuješ, na mě působí velmi silně. Říkám si, jak pro tebe musí být náročné, prožívání stavů, o kterých se zmiňuješ. Popisuješ, že někdy změna nálady přijde z nějakého důvodu a někdy sama od sebe. Přemýšlím nad tím, zda je něco, co ti pomáhá tyto nelehké dny zvládnout. Může to být třeba to, že děláš činnost, kterou máš ráda (např. četba, sport, malování, sledování filmů). Může také pomoci, když si o tom promluvíš s někým blízkým. Rozumím, že rodičům zatím nechceš nic říkat, protože v nich nemáš takovou důvěru. Třeba je v tvém okolí někdo jiný komu věříš (babička, děda, teta, učitelka). Neměla by si na to, co prožíváš, zůstávat sama.
Všimla sis toho, že když ti člověk, kterého máš moc ráda, řekne něco, co se tě dotkne, tvá hlava dokáže tuto věc opakovat do té doby, než ji přetvoří v jinou myšlenku. Což tě potom trápí, napadají tě myšlenky, že tě přátelé nemají rádi a nezáleží jim na tobě. Chápu, že z takových myšlenek ti je smutno. Těší mě, ale to, že si dokážeš říci, že ta myšlenka není pravdivá, i když je natolik silná, že jí přikládáš velkou váhu. Naše mysl je opravdu mocná a obzvlášť, když nejsme v (psychické) pohodě, dokáže nás různými domněnkami, strachy a úzkostmi hodně trápit. Zkus si pro sebe vždy rozlišit fakta a domněnky. Tedy to co přátelé skutečně říkají a co už si spíše domýšlíš. V hlavě máme tendenci si vše převalovat, ale stejně se nedopátráme řešení. Někdy může pomoci vypsat si to na papír. Můžeš se také kamarádů zeptat, když si nejsi jistá, jak byla jejich narážka myšlena. Např. „Nejsem si jistá, jak si to myslela“. Když ti někdo řekne něco, co se ti nelíbí, nebo se tě to dotkne, je také důležité na to reagovat např. „Mrzí mě, že mi tohle říkáš“ nebo „Nelíbí se mi to, jak se ke mně chováš“ . Řada věcí v komunikaci se tímto může ujasnit nebo alespoň otevřít k dalšímu rozhovoru.
Naše poradna poskytuje především odborné sociální poradenství, proto bych ti chtěla doporučit kontakty, na které se dále můžeš obrátit. Modrá linka https://www.modralinka.cz/ má k dispozici bezplatný chat, e-mail, můžeš využít i jejich telefonní pomoc tel. 608 902 410. Dále bezplatná linka bezpečí https://www.linkabezpeci.cz/ opět kromě telefonu – 116 111, s nimi můžeš chatovat, nebo napsat jim e-mail.
Míšo, ještě bych se chtěla zmínit o možnosti kontaktovat psychologa. Lékař např. chirurg nám pomůže, když máme zlomenou nohu, na psychiatra nebo psychologa se obracíme tehdy, když zažíváme pocity, stavy, ve kterých nám není dobře a stěžují nám běžné fungování v životě apod. Rozumím tomu, že to nemusí být snadné, není ale žádným selháním psychologa vyhledat, naopak to považuji za krok správným směrem. Umět si říci o pomoc, když už člověk cítí, že na svoji situaci sám nestačí, je velmi důležité. U většiny psychologů je při první návštěvě nutný doprovod zákonného zástupce (některého z rodičů), pokud klientovi nebylo ještě 18 let. Míšo, vím, že to rodičům zatím nechceš říci. Možná máš obavy, jak by na to reagovali, třeba tě však jejich reakce překvapí a budou ti nápomocní v řešení celé situace.
Míšo, cením si na tobě toho, že si všímáš své situace a hledáš vysvětlení, toho co s děje. Věřím, že když si pro sebe vyhledáš pomoc, vše se bude postupně obracet k lepšímu.
Pokud by ses potřebovala na něco doptat, můžeš se na mne obrátit e-mailem soulakova@pcfenix.cz
Přeji hezký den
S pozdravem
Bc. Lenka Šoulákova
Sociální pracovnice