psychické zdraví

Milá Míšo,
velmi si cením toho, že si pro sebe hledáš pomoc a rozhodla ses nám svěřit. Mohu jen tušit, jak nelehké pro tebe může být sdílení těžkostí, které prožíváš. Popisuješ svoje nálady a zvláštní pocity, které se často mění. Po určitou dobu se cítíš v pořádku, ale potom se něco změní a ty buď nepociťuješ nic, nebo si připadáš, jako uvězněná ve svých myšlenkách. Píšeš, že se ti také stalo, že si měla něco jako „záchvat“, měla si pocit, že nic necítíš a proto si začala tlouct pěstmi do zdi, dokud ti netekla krev.
Míšo, musím říct, že to co popisuješ, na mě působí velmi silně. Říkám si, jak pro tebe musí být náročné, prožívání stavů, o kterých se zmiňuješ. Popisuješ, že někdy změna nálady přijde z nějakého důvodu a někdy sama od sebe. Přemýšlím nad tím, zda je něco, co ti pomáhá tyto nelehké dny zvládnout. Může to být třeba to, že děláš činnost, kterou máš ráda (např. četba, sport, malování, sledování filmů). Může také pomoci, když si o tom promluvíš s někým blízkým. Rozumím, že rodičům zatím nechceš nic říkat, protože v nich nemáš takovou důvěru. Třeba je v tvém okolí někdo jiný komu věříš (babička, děda, teta, učitelka). Neměla by si na to, co prožíváš, zůstávat sama.
Všimla sis toho, že když ti člověk, kterého máš moc ráda, řekne něco, co se tě dotkne, tvá hlava dokáže tuto věc opakovat do té doby, než ji přetvoří v jinou myšlenku. Což tě potom trápí, napadají tě myšlenky, že tě přátelé nemají rádi a nezáleží jim na tobě. Chápu, že z takových myšlenek ti je smutno. Těší mě, ale to, že si dokážeš říci, že ta myšlenka není pravdivá, i když je natolik silná, že jí přikládáš velkou váhu. Naše mysl je opravdu mocná a obzvlášť, když nejsme v (psychické) pohodě, dokáže nás různými domněnkami, strachy a úzkostmi hodně trápit. Zkus si pro sebe vždy rozlišit fakta a domněnky. Tedy to co přátelé skutečně říkají a co už si spíše domýšlíš. V hlavě máme tendenci si vše převalovat, ale stejně se nedopátráme řešení. Někdy může pomoci vypsat si to na papír. Můžeš se také kamarádů zeptat, když si nejsi jistá, jak byla jejich narážka myšlena. Např. „Nejsem si jistá, jak si to myslela“. Když ti někdo řekne něco, co se ti nelíbí, nebo se tě to dotkne, je také důležité na to reagovat např. „Mrzí mě, že mi tohle říkáš“ nebo „Nelíbí se mi to, jak se ke mně chováš“ . Řada věcí v komunikaci se tímto může ujasnit nebo alespoň otevřít k dalšímu rozhovoru.    
Naše poradna poskytuje především odborné sociální poradenství, proto bych ti chtěla doporučit kontakty, na které se dále můžeš obrátit. Modrá linka https://www.modralinka.cz/  má k dispozici bezplatný chat, e-mail, můžeš využít i jejich telefonní pomoc tel. 608 902 410. Dále bezplatná linka bezpečí https://www.linkabezpeci.cz/  opět kromě telefonu  – 116 111, s nimi můžeš chatovat, nebo napsat jim e-mail.
Míšo, ještě bych se chtěla zmínit o možnosti kontaktovat psychologa. Lékař např. chirurg nám pomůže, když máme zlomenou nohu, na psychiatra nebo psychologa se obracíme tehdy, když zažíváme pocity, stavy, ve kterých nám není dobře a stěžují nám běžné fungování v životě apod. Rozumím tomu, že to nemusí být snadné, není ale žádným selháním psychologa vyhledat, naopak to považuji za krok správným směrem. Umět si říci o pomoc, když už člověk cítí, že na svoji situaci sám nestačí, je velmi důležité. U většiny psychologů je při první návštěvě nutný doprovod zákonného zástupce (některého z rodičů), pokud klientovi nebylo ještě 18 let. Míšo, vím, že to rodičům zatím nechceš říci. Možná máš obavy, jak by na to reagovali, třeba tě však jejich reakce překvapí a budou ti nápomocní v řešení celé situace.
Míšo, cením si na tobě toho, že si všímáš své situace a hledáš vysvětlení, toho co s děje. Věřím, že když si pro sebe vyhledáš pomoc, vše se bude postupně obracet k lepšímu.
Pokud by ses potřebovala na něco doptat, můžeš se na mne obrátit e-mailem soulakova@pcfenix.cz 
Přeji hezký den
S pozdravem
Bc. Lenka Šoulákova
Sociální pracovnice