Zaměstnání invalidního důchodce 3. stupně

Vážený pane Martine,
mám za to, že jako zaměstnavatel nejste ničím výrazně omezen. Pokud osoba, jíž hodláte zaměstnat, není, dle posudku o invaliditě, schopna výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek, nemá smysl na tuto osobu žádat např. příspěvek na zřízení pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením, dle § 75 zákona č. 435/2004, o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“ nebo „ZoZ“), neboť ani vytvořením oněch „mimořádných podmínek“ nevytvoříte pro tuto osobu vhodné pracovní prostředí. Dále též nemá smysl žádat o příspěvek na úhradu provozních nákladů v souvislosti se zaměstnáváním osoby se zdravotním postižením dle ustanovení § 76 zákona o zaměstnanosti, neboť ona osoba bude pracovat z domova a tudíž Vám, jako zaměstnavateli, žádné další provozní náklady nevznikají. Pokud nezaměstnáváte ani více jak 50 % osob se zdravotním postižením, netýkají se Vás ustanovení zákona o zaměstnanosti, konkrétně § 78 ošetřující chráněný trh práce a dohodu o uznání zaměstnavatele za zaměstnavatele na chráněném trhu práce a dále ustanovení § 78a Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce. Výše uvedené dohody se uzavírají s Úřadem práce ČR vždy na tři roky za splnění předem daných podmínek. Pokud tedy hodláte zaměstnávat pouze jednu osobu s těžkým zdravotním postižením, výše uvedená ustanovení se Vás netýkají a dle zákona o zaměstnanosti žádné další „překážky“ neshledávám. Nejsou to překážky či omezení v pravém slova smyslu, neboť i kdybyste všechny možné nároky, jako zaměstnavatel, splňoval, záleželo by jen na Vás, zda byste je využil. Pro potencionální zaměstnavatele mají být výše uvedená ustanovení zákona o zaměstnanosti spíše motivačním prvkem. Co se týká případných překážek v oblasti daní, odvodů na sociálním a zdravotním pojištění, taktéž žádné neshledávám. V oblasti daní je zde spíše výhoda v podobě sníženého základu pro výpočet odvodu daně z příjmů právnické osoby právě díky zaměstnávání osoby s těžkým zdravotním postižením.
Potíže neshledávám ani straně Vašeho potencionálního zaměstnance. Jen je třeba vzít v úvahu pokles pracovní schopnosti oné osoby při sjednávání pracovního úvazku a také pracovní náplně. Tyto tři veličiny by se neměly dostat do vzájemného konfliktu, aby nebylo možno uvažovat o přehodnocení zdravotního stavu a následnému snížení invalidity. Pokud ale uvádíte, že se bude jednat o práci v rozsahu max. 2 hodin týdně, konflikt by nastat neměl. Při poklesu schopnosti vykonávat výdělečnou činnost nejméně o 70 %, tzn., při invaliditě III. stupně by se úvazek měl pohybovat kolem 0,25. Záleží však i na dalších faktorech, které tento poměr zvyšují či snižují, jako je adaptace na postižení, možnost rekvalifikace atp. Dalším faktorem je druh vykonávané práce. Byť by hodinový úvazek plně vyhovoval, druh vykonávané práce zásadně nesmí zhoršovat zdravotní stav zaměstnance. Vašemu potencionálnímu zaměstnanci doporučuji vše konzultovat s ošetřujícím lékařem, aby byla v tomto ohledu jistota. Předem uvádím, že zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“ nebo jen „ZDP“) dovoluje osobám pobírajícím invalidní důchod, lhostejno ve kterém stupni, využít zbytkový potenciál schopnosti vykonávat výdělečnou činnost a tuto výdělečnou činnost vykonávat a souběžně pobírat invalidní důchod.
Mgr. Ladislav Loebe