I pečující si zaslouží péči

Člověku, který se ocitne na vozíku, se zásadně změní jeho dosavadní život. Nemalá změna je to však i pro jeho blízké. Mnohdy se potom partner, partnerka, rodič, kamarád, potomek dostává do role pečujícího. Přirozeně se snaží, aby osobě, o kterou pečuje, nic nechybělo, zabezpečuje všechny jeho potřeby (základní potřeby, sociální kontakt, psychickou podporu apod.). Někdy se dotyčný s rolí pečujícího natolik ztotožní, že je pro něj těžké z ní vystoupit, a tím postupně ztrácí svůj osobní život. Je pro něj například nepředstavitelné, že by si měl vyrazit s kamarádkou/kamarádem na prodloužený víkend nebo se účastnit nějaké zájmové aktivity, jít na večeři s přáteli. Veškeré své aktivity natolik přizpůsobí potřebám osobě, o kterou pečuje, že náhle zjišťuje, že již neví/neumí trávit čas „po svém“. Vždy je mnoho ALE, které člověku brání udělat něco pro sebe. Např. „ale nikdo jiný se o něj nepostará; nemůžu ji nechat doma samotnou; musím se o něho postarat, co by si jinak lidi pomysleli.“ Je normální, když se tyto myšlenky objeví, ale člověk by si je měl zkusit racionálně zodpovědět. Např. „můžu domluvit pravidelnou osobní asistenci, která by mně občas vypomohla; zapojím do péče další členy rodiny, abych měl/a nějakou chvíli sama/sám pro sebe.“

Není to snadné, ale vždy existují možnosti, jak danou situaci řešit. I pečující totiž potřebuje péči a odpočinek. Pokud není kde brát, tak není ani co dávat. Tedy pokud člověk nemá, kde načerpat novou energii (ať už odpočinkem, popovídáním s přáteli nebo návštěvou divadla), není v jeho fyzických ani psychických možnostech pečovat o osobu blízkou dlouhodobě, aniž by on sám nestrádal.

Pokud jste pečující osoba a tento článek se Vás týká, tak bych Vás chtěla podpořit v tom, ať nezapomínáte sami na sebe. Každodenní péče o Vašeho blízkého může být velmi náročná po všech stránkách. Proto pokud cítíte, že situaci přestáváte mít pod kontrolou, „přerůstá Vám přes hlavu“, jste často unavení, vyčerpaní, péče Vám nepřináší radost, ale je spíše povinnosti, nebojte si říct o pomoc.

Bc. Lenka Šouláková

23.09.2020 |