Pavel se narodil na sv. Valentýna, tedy 14. února roku 1989 v Boskovicích. Stejně jako jeho rodina pochází z malé vesnice Otinoves, která leží asi 50 km severně od Brna. „S rodiči, sourozenci a prarodiči jsme bydleli v jednom velkém domě, kde bylo stále co dělat.” Pavel má staršího bratra a mladší sestru. „S bráchou jsme se jak to tak bývá, občas prali, ale myslím si, že to tak mívá hodně sourozenců.” Dětství Pavel trávil převážně venku s kamarády na hřišti, kde hráli fotbal a spoustu dalších her. Když zrovna nebyl na hřišti, tak pomáhal dědovi s různými pracemi kolem domu.

Po základní škole se Pavel rozhodl jít do Prostějova na učební obor strojní zámečník. Studium zakončil úspěšně maturitou. Po krátké studijní pauze se s bývalou přítelkyní přihlásil na vysokou školu, obor Krizové řízení v Uherském hradišti, kam se na čas společně přestěhovali. Pavel tuto školu studoval dálkově a při tom pracoval jako obsluha CNC strojů. „Moc volného času mi nezbývalo, ale když se přeci jenom nějaká volná chvíle našla, tak jsem vyjel na kole nebo jsem si dělal úpravy na svém autě. Většinu času jsem ale trávil v práci nebo dálkovým studiem.” Státnice se mu na jaře bohužel nepodařilo úspěšně složit. Během léta se s přítelkyní přestěhovali k Vyškovu a Pavel začal pracovat kousek od Brna jako obsluha na ohýbacím CNC stroji. K opravnému podzimnímu termínu státnic už se bohužel nedostal…

Na chvíli jsem uvěřil, že to rozchodím

Pavel vzpomíná: „23. července 2014 jsem na motorce při cestě z práce vyjel ze silnice a skončil ležet v příkopu. Na samotnou nehodu si nepamatuji, protože jsem utrpěl krátkodobou amnézii. Díky tomu nebyla dodnes příčina nehody objasněna. První šok nastal, když jsem se probudil a uvědomil si, že jsem boural a ležím nehybný v příkopě. Druhý šok nastal po příjezdu sanitky a otázce doktorky, jestli cítím nohy?” Pavel si poranil nejen páteř a míchu v bederní oblasti, ale měl také zlomené obě ruce. „Ještě tady jsem stále věřil, že já budu ten, kdo to zázračně rozchodí.” Následoval převoz do FN Brno, kde podstoupil dvě operace páteře. Bohužel ani ty nepomohly a Pavel zůstal ochrnutý od pasu dolů. Hospitalizace v nemocnici trvala téměř tři měsíce. „Poté, co se zlepšil stav mých rukou, jsem byl převezen k intenzivní rehabilitaci do RÚ Hrabyně. Samozřejmě se objevily i dny, kdy jsem chtěl se vším praštit, ale jsem od přírody velký bojovník, proto jsem si řekl, že to přece musím zvládnout. V rehabilitačním ústavu jsem byl pět měsíců a pracoval jsem na tom, jak se stát co nejvíce soběstačným.” Součástí rehabilitace byly také sportovní hry, kde Pavel poprvé viděl a zároveň vyzkoušel basketbal a florbal na vozíku a velice ho tyto kolektivní hry nadchly.

Od začátku jsem se ke všemu snažil přistupovat pozitivně

Rehabilitace a smiřování se s novou životní situací bylo pro Pavla velice těžké. „Nejvíce mi pomáhala rodina, ale velkou oporou mi byli také všichni moji blízcí a kamarádi. Od začátku jsem se ke všemu snažil přistupovat pozitivně a bral jsem to tak, jak to bylo. Nechodil jsem a tak mi nezbývalo než se naučit vnímat svoje tělo a zvládat jízdu na vozíku“

Basketbal na vozíku byla jasná volba

O Fenixu se Pavel dozvěděl, když byl v Brně v nemocnici. Po návratu z rehabilitačního centra v Hrabyni začal naše centrum pravidelně navštěvovat. „Ve Fenixu jsem našel hodně nových kamarádů. Bylo to i první místo, kde jsem se dozvěděl více o basketbalu na vozíku. Jarek, Martin a Marek mě vzali mezi sebe na trénink a tam mi radili jak ovládat sportovní vozík nebo jak zacházet s balonem.” V současné době Pavel hraje ligu za SK Hobit Brno a měl to štěstí, že se propracoval až do reprezentace. Největší úspěch zaznamenal, když v roce 2017 vybojovali s týmem na MS Evropy stříbrné medaile.

Jízda na čtyřkolce je svoboda

S reprezentací jezdil na různá soustředění po celé republice, a díky tomu se seznámil se svojí přítelkyní, a nyní už i snoubenkou Nikol. Bydlí společně v pronajatém bezbariérovém bytě v Brně. Pavel pracuje jako finanční poradce na částečný úvazek. Když zrovna nepracuje nebo netrénuje, tak si rádi s Nikol vyjedou na čtyřkolce. „Jízda na čtyřkolce je úžasná v tom, že se mohu podívat na ta místa, kam se s vozíkem normálně nedostanu a také mi to vynahradí jízdu na motorce.”

V nejbližší době plánují zejména odpočinek a užívání si letních měsíců. „Konečně bychom se rádi letos vydali k moři nebo absolvovali roadtrip po Evropě.” A plány do budoucna? „Na příští rok plánujeme svatbu, ideálně na léto, až bude mít Nikol po státnicích. Do budoucna samozřejmě plánujeme rodinu, stěhování do většího a v neposlední řadě chceme dalšího pejska.”