1) Zjeli sme sa do bezbariérového sklepa, co sa nacházal v Boršicách, enem kúsček od Uherského Hradišťa. Dojeli sme sem 14. října na letošek. Majú tu jak sklep (a ne jeden), tak velkú restauracu a ponúkajú aj cimry na vyspátí. Aby teho nebylo málo, všecko je to bezbariérové, majú tu plošiny, s kerýma zdoláš každý schod.

2) Plošinu sme vyskúšali hneď na přesúvání do sklepení na koštovačku. Ono to totiž nebyl jeden sklep, bylo ich tam víc. A nebyly tam enem sklepy, byla tam aj vířivka a sauna, ale ty sme neprubovali.

3) „Vínečka obě, frajárky moje, budu vás pit, co budu žit, vínečka obě.“

4) „Rotunda“ je první z tych sklepů, co sme viděli. Byla tam taká akustika, až nám brady dole popadaly. Jeden stál na jedné straně, druhý na opačné a znělo to, že stójíja hneď za sebú. Aj erby tam byly a na každém nejaká odrůda víniska.

5) Tu nás uchvátilo lustřisko velké jak kráva. Je to dílo jakéhosi švarného šuhaja a váží snáď polovicu tuny. K tom nám pravili zajímavosť, že moseli strop aj přestavovat, aby to vůbec udržal.

6) V druhém sklepisku sa hlavně koštuje. Je tam teplo, tož sa tu flaše nemožú skladovat dlúho. Možná sa vám honí hlavú, co že je to na tom stropisku, že tam každý hledí. Tož, možeme vám řéct, že tam vlastně ničeho zajímavého néni.

7) V posledním, největším sklepě sa udála tá nejzajímavější část večera. S pánem Gottwaldem, majstrem přes vínisko, sme ochutnali dvanáct vzorečků, devětkrát bílé, třikrát červené. Do záznamových archů před nama sme si měli dělat aj poznámky, tož ale při nejakém osmém, devátém vzorečku sme byli rádi, že furt píšem latinkú a ne hieroglyfama. Tož, vínisko tu majú fakt dobručké.

8) Divajte sa, jak roztáčáme život naplno.

9) „Tancuj, tancuj, vykrúcaj, vykrúcaj. Len mi piecku nezrúcaj, nezrúcaj.“

10) Tož, vidíte sami – o srandu núze nebylo. A esi sa lúbilo a s nama ste nemohli, možete to tu navštívit aj sami – všecko najdete na tych internetoch – www.dvurpodstarymahorama.cz

11) Já tam taky byla….jedla, víno pila. Nálada jak z růže květ, cimbál jakbysmet. Zazvonil zvonec, pohádky je konec.

Mgr. Martina Hrnčiříková