V druhé polovině září se vydala česká reprezentace basketbalu na vozíku na mistrovství Evropy, které se letos konalo v Sarajevu. Tým dvanácti hráčů, trenéra a vedoucího družstva jsem měla tu čest doprovázet v roli fyzioterapeutky. Strávila jsem tak s českými i zahraničními basketbalisty týden plný krásných sportovních výkonů v hale, ale i příjemných a úsměvných večerů u dobrého jídla a pití. Každý den se odehrál jeden zápas, buď v dopoledních nebo odpoledních hodinách. Po zbytek dne pak probíhala regenerace, fyzioterapeutická péče a rozbory proběhlých zápasů z videí, případně menší trénink. V prvním zápase se čeští basketbalisté utkali s Maďarskem a zvítězili s jasnou převahou 65:22. V druhém zápase s Bulharskem byly síly už vyrovnanější, a tak byl závěr dramatičtější, ale opět vítězný pro české hráče s výsledkem 61:59. Třetí zápas s Dánskem pak Česko vyhrálo opět se slušným náskokem 71:45.

Nejnapínavější bylo semifinále s Irskem, kdy se hrálo o celkový postup do vyšší divize B. Zápas byl již od počátku hodně dramatický, plný emocí a napětí. Čeští hráči bojovali vytrvale a s maximálním nasazením dosáhli i čtvrtého vítězství. Zajistili si tak pro nadcházející rok postup do divize B. Už to byl sám o sobě nádherný úspěch, hlavní cíl byl tedy splněn. Do finále s portugalským týmem tak čeští hráči šli opět s plným nasazením, tentokrát s cílem si zápas hlavně užít. A právě toto nastavení, bez zbytečného tlaku, přineslo nečekaný vývoj celého zápasu, kdy český tým udržoval od druhé poloviny slušný náskok a obhájil tak s výsledkem 65:42 titul mistrů Evropy divize C.

Radost byla obrovská a já jsem neskutečně vděčná, že jsem mohla tohle všechno s českými hráči prožít. Myslím, že jsem nebyla jediná, komu tentýž večer stékaly slzy dojetí po tváři, když halou zazněla česká hymna.

Bc. Eliška Zemanová