Ubytovat v české kotlině společně až patnáct vozíčkářů s rodinou v bezbariérových prostorách byl i letos trochu oříšek. Nejlepším řešením se nakonec ukázalo zopakovat si loňský pobyt v Janských Lázních, které jsme před dvanácti měsíci opouštěli s pocity, že jsme zde určitě nebyli naposledy. Proč si tak milované Krkonoše nezopakovat hned napřesrok? Po týdnu stráveném pod Černou horou v perfektním zázemí ubytování Obchodní akademie, odborné školy a praktické školy Olgy Havlové, Janské Lázně nelitujeme.

Necelý týden od 18. do 24. 8. jsme tedy strávili na internátním ubytování. V prostorách školy jsme opět nalezli vše, co jsme potřebovali: bezbariérové pokoje, výbornou jídelnu, společenské místnosti, možnost rozdělání táborového ohně, tělocvičnu, a dokonce krytý bazén s bezbariérovým přístupem. Takové zázemí nám perfektně sloužilo k podnikání výletů do okolí.

Nesměli jsme minout Stezku korunami stromů Krkonoše, která se nachází deset minut jízdy s přídavným kolečkem od ubytování. Krásná vyhlídková stavba je plně bezbariérová. Člověk však musí počítat s dlouhým a točitým stoupáním. Letos je stezka obohacena i o prosklenou platformu v nejvyšším patře, na kterou je možné najet či stoupnout si.

Letos jsme se již nemohli vyhýbat výletu na Sněžku a rozhodli jsme se nejvyšší českou horu pokořit. Je všeobecně známo, že se na lanovku na Sněžku tvoří dlouhé fronty, a ne jinak tomu bylo i v den našeho výletu. Zeptali jsme se proto, zda bychom jako skupina se sedmi vozíčkáři mohli být „odbaveni“ dříve. Za dvacet minut jsme se již kochali z vrcholu. Je tedy důležité neváhat a s obsluhou lanovky se zkusit domluvit. Na vrcholu Sněžky sice terén vhodný pro vozíčkáře příliš není, ale na pár krásných výhledů a pro pocit, že se člověk dostal na nejvyšší vrchol České republiky, to stačí.

Kde je však možnost pohybu značně lepší, je Černá hora. K lanovce jsme se z ubytování v Janských Lázních dostali ještě rychleji než ke stezce korunami stromů. Fronty jsme řešit nemuseli, ty zde byly minimální. Oproti Sněžce je zde však důležité počítat s tím, že kabiny nejsou ve stejné úrovni jako podlaha, a proto je potřebná pomoc personálu s přistavěním rampy. Třináct set metrů vysoká Černá hora oplývá množstvím zpevněných cest, díky kterým jsme se vydali na túru dolů až k našemu ubytování v „Jankách“. Devítikilometrový sjezd jsme si náležitě užili.

Podstatně rychlejší sešup dolů jsme si vychutnali v nedalekém městysu Mladé Buky. V tamním sportovním areálu jsme okusili jízdu na bobové dráze. Přátelský personál zajistil plynulý výstup a nástup všech zájemců o adrenalinové svezení z řad vozmenů. Nevšední zážitek jsme podtrhli vydařeným obědem v podobě místních vyhlášených langošů.

Poprvé v historii akčně poznávacích pobytů jsme se podívali také do zahraničí. Nedaleké polské město Jelení Hora nás uchvátilo svou historickou architekturou a možnostmi projížděk v okolní přírodě. Přímo v Janských lázních jsme samozřejmě navštěvovali krásnou kavárnu Kolonáda. Naše cesty také často končily v restauraci Lesního domu, kde jsme se také setkali s doktorem Peterem Olšákem, se kterým Fenix nedávno navázal spolupráci. Děkujeme panu doktorovi za pozvání a za neformální diskuzi o elektroakupunktuře.

Děkujeme personálu obchodní akademie za vstřícnost a perfektní služby. Děkujeme také všem účastníkům letošního pobytu. Moc nás to s vámi bavilo. Už teď se těšíme na další ročník, ať už nás zavede kamkoliv!