V Česku se asi najde málokdo, kdo by neznal herce, moderátora a dabéra Aleše Zbořila, jednu ze dvou tváří legendární vědomostní soutěže, která se za poslední čtvrtstoletí stala neodmyslitelnou součástí televizní zábavy. Aleš Zbořil nám skrze obrazovky v AZ-kvízu pokládá záludné otázky už šestadvacet let. Těch posledních šest propůjčuje svůj hlas také komentáři v bezbariérových video průvodcích HandMedia, kterými ParaCENTRUM Fenix mapuje bezbariérovost důležitých a vyhledávaných míst na Brněnsku. Moderátor je zároveň také patronem projektu. V souvislosti s Fenixem jej nyní můžete vidět na obrazovkách České televize nebo na plátně kin ve spotu Knoflíkové sbírky. Při tomto natáčení také uzrála myšlenka, aby se Aleš stal patronem celé organizace.

Kdy jste se poprvé dozvěděl o Fenixu?

Úplně poprvé to je nějakých pět, šest let. Jarek Kučera, který mě dovedl do projektu HandMedia, mi vysvětlil, že je to součást něčeho většího. No a při práci na HandMediích jsem se přirozeně dozvídal o Fenixu víc. Dozvěděl jsem se taky, že pracuju vlastně jen na jednom z projektů, které organizace dělá.

S člověkem, který je na vozíku po poškození míchy, jste se poprvé blíže setkal až u nás?

Přiznám se, že čirou náhodou ne. Měli jsme souseda, který na dovolené v Chorvatsku skočil do vody a ochrnul. Seznámil jsem se s ním blíž až poté, co se mu to stalo. To jsem samozřejmě ještě vůbec netušil, že budu pracovat s Fenixem. Bavíme se o době před dvaceti lety.

Seznámili jste se tedy až poté, co se mu to stalo. Ledy prolomila nějaká pomoc z vaší strany? Potřeboval třeba na ulici dopomoc přes obrubník?

No skoro ano. Bylo to takovým zvláštním způsobem, kdy za naší zahradou spadl z vozíku. Měl zrovna nějaký nový, půjčený. Jel po poměrně úzké cestičce, která se navíc v té době nějak opravovala, takže najel na ocelovou tyč, kterou tam dělníci natloukli. Tak jsem mu pomohl zpět do vozíku. Později jsem jeho osud sledoval už jen zpovzdálí, jak si stavěl bezbariérový dům na druhém konci vesnice a podobně.

Čili nějakou zkušenost jste již měl. Překvapily vás nějaké další věci spojené s lidmi na vozíku, po tom, co jste začal pracovat na HandMediích?

No jistě. Když už jsem dělal čtvrtého, pátého video průvodce, tak jsem se naprosto naivně ptal, proč v každém zmiňujeme toalety. Jestli je to opravdu tak stěžejní věc. Teprve tehdy jsem se dozvěděl, že možnost využití toalety je pro vozíčkáře mnohdy opravdu klíčová. Taky jsem si před pár lety vyzkoušel, tuším v Liberci v nějakém centru podobnému brněnskému Vida, na šikmé plošině, nebo chcete-li nakloněné rovině, jaká je to na vozíku dřina. Celkově nyní vnímám bezbariérovost města, dopravní značky a podobně úplně jinak.

Máte třeba už za ta léta v HandMediích řekněme pracovní deformaci? Díváte se na ulici lidem na to, jaký mají vozík, nebo jestli doprovod toho člověka s hendikepem nedělá něco špatně?

Možná jsem vnímavější k tomu, že se dívám, jestli náhodou nepotřebuje někdo s něčím pomoc. Jestli třeba nějaký doprovod špatně nadzvedl vozík nebo tak něco, v tom se zase až tak nevyznám.

Celkově asi už nahlížíte na lidi s hendikepem na ulici jinak.

Určitě. Vnímám i to, že se za poslední roky změnily výstavby veřejných budov. Vím, že jsou na bezbariérovost do určité míry zákony a kvituji, že byly tehdy přijaty. I tak jsou lidé na vozíku, bohužel, do dneška ochuzeni o návštěvu mnoha historických budov.

Většinu času z těch šesti let jste se točil kolem HandMedií. Co jste zaznamenal v souvislosti s Fenixem?

Určitě plesy, dražby a podobné projekty.

Co říkáte na poslední složitější roky včetně stěhování a hledání zázemí?

Samozřejmě to vidím špatně. Je to vždy otázka financí a věcí kolem toho. Nechci soudit příslušné instituce, jestli se k vám zachovaly tak, jak se zachovat měly. To posoudit nedokážu. Na druhou stranu vidím, že Fenix měl jakousi nevýhodu, že v Praze je hojněji medializované Paraple. Myslím si, že mají skvělého patrona. Konec konců jsou v metropoli, ta propagace bude asi snazší. Budu rád, když se podobné věci podaří i Fenixu.

Vidíte, nyní máte v Praze kolegu patrona…

No ano, pan Zdeněk Svěrák to dělá velice dobře. Dostat se třeba do Star Dance, do hlavního vysílacího času, to je veliká pomoc.

Nedávno jste za Fenix hrál ve speciálu soutěže Kde domov můj?. Nebyla to sice vaše první účast v roli soutěžícího, ale přesto, jaké to bylo stát na druhé straně?

Úplně jiné samozřejmě. Byl jsem nervózní a rozpačitý. Že to všechno nakonec vedlo k tomu, že se podařilo vybrat poměrně slušný obnos peněz, za to jsem moc rád. Kromě dárcovských SMS teď myslím samotnou výhru v soutěži. Šťastnou náhodou to pěkně vyšlo.

Ve finále jste zariskoval a zkusil jste takzvaně dvakrát víc nebo nic. Nebál jste se toho? Opravdu jste nebyli s Alešem Hámou domluveni, že kdyby to nevyšlo, tak Fenix dostane třeba poloviční částku?

Vůbec jsme nebyli domluveni. O to vlastně ani tolik nešlo, protože nám řekli, že hlavní jsou právě ty dárcovské SMSky. Ovšem přiznávám, že jsem si říkal, ať to nevypadá blbě, když to nevyjde. Taky ale vím, že hra je hra a diváci to mají rádi.

Přesto nakonec byla produkce, můžeme říct, shovívavá a dala vám tam otázku, kterou jste za šestadvacet let v AZ kvízu pokládal jistě nesčetněkrát…

To je možné. Týkalo se to Heleny Fibingerové, vrhu koulí. Asi jsem se s tím setkal. Každopádně já si ještě pamatuji na dobu, kdy závodila, a na její úspěchy.

Nedávno jste se stal patronem celého ParaCENTRA Fenix. Máte v tomto ohledu nějaké plány do budoucna?

Zatím ne. Nechám to na vás. Co bude v mých časových možnostech, do toho rád s Fenixem půjdu.

Jak užíváte letních dnů?

V mojí profesi je léto volnější, protože se nenatáčí AZ-kvíz, jelikož se soutěžící špatně shánějí, právě proto, že jsou dovolené. Co mi naopak přibylo, je moderování různých festivalů, nebo městských slavností. Tam jezdím s pořadem AZ-kvíz na cestách. Jinak teď máme malé štěně, takže o odpočinku se moc mluvit nedá. Navíc se starám už čtvrtým rokem o tatínka. Když se najde čas, zahraju si volejbal, vyrazím na kole. Prostě nějaký sport.

Dáváte na sebe při těch sportovních aktivitách větší pozor, když jste v posledních letech více v kontaktu s lidmi po úrazu?

No přiznám se, že bych na sebe dával větší pozor i tak. U mě je ta obezřetnost spojená s tím, že už jsem starší a pud sebezáchovy je silnější (směje se).

Foto: Radek Miča