Členství ve spolku je specifické tím, že spolek sdružuje především ty, kdož v něm chtějí být. Spojuje lidi se stejnými zájmy, např. zahrádkáře, nebo „problémy“ jako v našem případě, lidi po poškození míchy, a nejen je ale i ty, kdož mají k této problematice blízko.  Členství ve spolku není až tak určeno těm, kdož se domnívají, že dostanou klubovou kartu nabitou členskými výhodami.

Otázka, kterou si asi položí každý člověk, kterému je nabídnuto členství ve spolku. Není to nic neobvyklého. Členství znamená, mimo jiné, závazek platit členské poplatky. To se zdá být relevantním důvodem opravňujícím ptát se, co za své peníze dostanu? Na stranu druhou, členský poplatek je výši spíše symbolické.  

Spolek, jako nekomerční, nezisková organizace, je předurčen spíše lidem se společným zájmem se setkávat bez toho, aniž by se dožadovali nějakých výhod. Vzpomeneme-li si na prapůvod spolků, byly to spíše sešlosti u piva v najatých sálech hospod, kdy nájem byl hrazen z pokladny spolku, resp. ze členských poplatků. Pravdou je, že při dnešních cenách a výších členských poplatků, by asi moc spolkový život nekvetl.

Spolky se postupem času vyvíjely, některé se měnily na politické strany, některé na zájmová sdružení, některé na profesní organizace. Co všechny tyto entity spojovalo? Byla to síla. Síla členské základny, za kterou představitelé spolku vystupovali a kterou se ohrazovali při prosazování svých zájmů, ať už byly tyto zájmy politické, profesní, či čistě volnočasové. Argument v podobě síly členské základny se udržel dodnes.

Poskytuje-li členství ve spolku nějakou výhodu, pak je to především výhoda v podobě vydobytých práv a požitků pro tu kterou nátlakovou skupinu, rozuměj členskou základnu, která jednání iniciovala prostřednictvím svých zástupců. Vyjádřím-li se přesněji, pro lidi po poranění míchy to znamená např. větší základní úhrady na zdravotnické prostředky, jako jsou vozíky, podsedáky. Ve věcech sociálních je to např. zjednodušená administrace výměny průkazů při skončení platnosti, nebo prosazení valorizací nejrůznějších dávek. Snaha o řešení a vyřešení problému s lékařskou posudkovou službou, resp. délkou posuzování zdravotního stavu při žádostech o nejrůznější dávky v rámci systému sociálního zabezpečení. Výše uvedené je pouze zlomek toho, co se podařilo dosáhnout ve prospěch naší cílové skupiny, resp. je eminentní snaha problémy řešit a vyřešit.    

Na základě výše uvedeného by se mohlo zdát, že členství ve spolku je záležitostí prestižní, důležité, ale opak je pravdou. Lidé se nechtějí sdružovat, být ve spolcích, být někde registrováni. Není to problém Česka, nýbrž celé Evropy. Zabýval se tím i kongres ESCIF a konstatoval, že nechuť slučovat se, být individualitou, je problém celoevropský.

Je na nás, abychom přemlouvali klienty, aby se stali členy spolku. Je to jakási bizarní situace, kdy ten, kdo koná vše v zájmu cílové skupiny, přemlouvá ty, kterým koná dobro v jejich zájmu, aby se stali členy spolku a posílili tak vyjednávací pozici toho, jehož jediným a nejvlastnějším zájmem je vystupovat za cílovou skupinu.

Nehodlám být soudcem ve své vlastní při dle pravidla „nemo est judex in propira causa,“ které platí už více než dvě tisícovky let. Jsem jen ten, kdo tímto vyzývá ostatní lidi po úrazu míchy, aby přešli z klientského stavu do stavu spolkového, členského.

Nezaručuji a neslibuji žádné okamžité výhody. Spíše žádám o to, abyste se stali členy spolku, a stali se tak členy cílové skupiny, za kterou můžeme hovořit a kterou se můžeme zaštítit při jednání s orgány místní samosprávy a státní správy.

Závěrem dodávám, že to není vždy jen o tom, jak velká je naše členská základna a tudíž, jak silná je naše vyjednávací pozice. Je to i o tom, že se snažíme pro naše členy (i klienty) bez rozdílu pořádat akce, které je mohou vytrhnout ze šedi života člověka na vozíku. Pořádáme akce úplně ordinérní (běžné), jako jsou různé party a pobyty ale i akce, dle mého pohledu výjimečné, jako je let letadlem či paraglidem. Je mi ale jasné, že většinu lidí na vozíku posune kupředu neformální pokec u piva o všedních starostech a radostech běžného života člověka na vozíku, více než hodina strávená v oblacích. Tím se oklikou vracím k původní funkci spolků a tou funkcí bylo spojovat lidi se stejným zájmem či „problémem,“ aby se tohoto zbavili. Já tou cestou prošel a řeknu vám, dost mě to posunulo vpřed. Tím se stal můj život na „káře“ snesitelnější a jednodušší.

To je, dle mého, pravý důvod spolku. Neformální výměna informací a zkušeností a takový neformální „pokec“ je lepší než hodina u psychologa či kladení otázek do poradny ve věcech, „které vám nikdo neřekl a bojíte se zeptat.“

Budu rád, když naše řady a „vyjednávací pozici“ posílí noví členové, ale hlavně budeme moci sdílet nabyté zkušenosti života na vozíku tak, abychom zlepšili kvalitu života každého jednoho člena, ať už se aktivně ptá, nebo nacucává informace pasivním poslechem.

„A o tom to všechno je!“ Takže neváhejte, přijďte a přidejte se k nám. Věřím, že členství může dát víc, než si vůbec dokážete představit. Taková je moje osobní zkušenost.

Závěrem všechny zdravím a doufám, že se příště sejdeme na členské schůzi v hojnějším počtu.

Mgr. Ladislav Loebe
Předseda výboru

Pokud byste chtěli podpořit ParaCENTRUM Fenix tím, že se stanete členem spolku, neváhejte se obracet na Kristýnu Náhlíkovovu (nahlikova@pcfenix.cz), nebo na Blanku Cabalkovou (cabalkova@pcfenix.cz).

Děkujeme, že do toho jdete s námi!