Při pohledu z okna v těchto zimních měsících možná vzpomínáte na sluneční paprsky, které se odráží od mořské hladiny. Říkáte si, kam bychom mohli vyrazit letos na dovolenou, abychom to i na vozíku dobře zvládli. Právě vám by se mohl hodit tento cestopis z letní dovolené v chorvatském městě Umag.

Chorvatsko jsme si velice oblíbili především proto, že se tam dostaneme vlastním autem a v případě jakýchkoliv problémů můžeme kdykoliv odjet. Nejsme moc zvyklí řešit dovolenou několik měsíců dopředu, ale je nám jasné, že pro paraplegika moc velký výběr vhodných destinací není. Již třikrát jsme byli na Makarské riviéře v hotelu Biokovka, kde jsme byli moc spokojeni, tak jsme počítali, že tam pojedeme znovu. Vždy jsme to řešili týden před odjezdem a nebyl problém se ubytovat. No páni, vůbec jsme nečekali, že na začátku září to problém bude a ze všech cestovních kanceláří nám přišla zpráva, že nemají žádný volný pokoj. Měli jsme poslední termín, kdy někam odjet, tak jsem hledala a pátrala po něčem vhodném. Cestovní kanceláře se také snažily něco sehnat. Intenzivně nám telefonovaly, ale mám pocit, že vůbec nechápou, co znamená pojem bezbariérové. Nakonec jsem si vzpomněla, že jeden kamarád na vozíku pravidelně jezdí do Umagu. Zjistila jsem od něj, že se jedná o apartmány Polynesia v části Katoro. Opět cestovní kanceláře měly všechno plné. Nakonec se mi přes www.booking.com podařil sehnat poslední volný apartmán a jelo se. Neměli jsme ale jistotu, že apartmán bude bezbariérový, nicméně jsme se rozhodli, že to riskneme. Výhoda tohoto portálu je v tom, že můžete zaplatit jednu noc a případně zbytek nocí stornovat. U cestovek se musí zaplatit pobyt na celý týden dopředu.

Městečko Umag, vzdálené asi 640 Km od Brna, čítá přibližně 5000 obyvatel a stalo se oblíbeným přímořským lázeňským střediskem v oblasti západoistrijského přímoří. Ačkoliv na počet kilometrů není Umag daleko, kvůli velkým kolonám jsme přesto strávili v autě téměř 10 hodin. Jelikož jsme vůbec netušili, jestli nedostaneme apartmán někde v patře, i když jsme psali, že potřebujeme přízemní, byli jsme poměrně nervózní. Když jsme přijeli k místu určení, měli jsme pocit, že jsme dojeli do kempu na Mušově s tím rozdílem, že jsou tam apartmánové budovy a místo vodní nádrže moře. Abychom se konečně dozvěděli, kde je náš apartmán, museli jsme nejprve na recepci. Unavení z cesty jsme se zařadili do fronty, abychom dostali klíče. Není divu, že tam bylo tolik lidí, když jsme si zarezervovali vůbec poslední volný apartmán. Recepce byla naštěstí bezbariérová (foto č. 1). Recepční nám dal klíč a mapu areálu (foto č. 2), kde budeme bydlet. Náš apartmán byl poměrně nahoře, ale zato blízko u upravené části pláže, kde jsou nájezdy do moře – cca 200 metrů z kopce. Apartmán jsme měli domluvený pro tři osoby, ačkoliv jsme byli jen dva. Apartmán pro tři osoby na 6 nocí se nám podařil sehnat za krásnou cenu 10.000 Kč. Co se týče bezbariérovosti, tak stoprocentní to nebylo, ale pro šikovného paraplegika naprosto dostačující. Abychom se vyhnuli 3 schodům, jezdil Jarek bokem po trávě (foto č. 3). Touto cestou stačilo zdolat pouze jediný schod (foto č. 4). Abychom se dostali do samotného bytu, museli jsme ještě přejet přes vysoký práh. Musím však znovu zmínit, že jsme sehnali poslední volný apartmán a v celém areálu bylo spoustu budov, které byly naprosto v rovině, kde by nečíhaly žádné bariéry. Vnitřek našeho ubytování se skládal z ložnice, kde jsme posunuli velkou postel mírně k oknu a hned tam byl dostatečný prostor pro vozík, z kuchyně s rozkládacím gaučem, z terasy a koupelny s vanou, která byla spojena s toaletou. Interiér si můžete prohlédnout na fotkách (č. 5 – 11). Možná si řeknete: „žádný luxus“, ale musím říct, že se nám tam ten týden opravdu perfektně bydlelo. Díky zataženým venkovním žaluziím jsme během slunečných dnů nepotřebovali ani klimatizaci a krásně jsme se vyspali. Kuchyňka byla dostatečně vybavená na základní vaření. Jediné co nám chybělo, byla rychlovarná konvice. Ani to však nebylo na škodu, protože nám to připomnělo doby, kdy se vařila voda na kávu a čaj na plotně v hrnci. Dokonce tam byla i televize s českým programem, takže jsme věděli, co se děje ve světě. Wifi jsme v apartmá neměli. V případě potřeby stačilo zajít na recepci nebo některého baru, kde jsme se mohli volně připojit. Myslím si ale, že týden bez všech sociálních sítí a emailové komunikace je jen ku prospěchu. Ačkoliv jsme nebydleli v hotelu, tak nám pravidelně měnili ručníky a v případě potřeby také prostěradla a povlečení. Za velký přínos jsme považovali možnost parkování ihned před okny ložnice (foto č. 12). V celém areálů se nachází apartmány s různým počtem lůžek, takže záleží jen na vás, jak velký si vyberete. Překonání jednoho schodu a vysokého prahu, jsme po těch obavách, jak to bude vypadat a jestli to zvládneme, považovali za téměř bezbariérové. Když jsme se šli projít areálem k moři, tak jsme nestačili žasnout, jak je rozlehlý (asi dvakrát tak velký, jako je samotný kemp v Pasohlávkách) a kolika různým aktivitám je možno se tam věnovat. Nacházely se tam kurty na tenis, hřiště na volejbal i koše na basketbal, branky na fotbal, dva stoly na stolní tenis, herní místnost, půjčovna vybavení pro vodní sporty, velká restaurace, bistro a také bar. No zkrátka nespočet atrakcí. Tím, že jsme bydleli poměrně nahoře v kempu, tak nám bylo jasné, že dolů k moři to bude hračka, zato horší bude cesta zpět. Již dopředu jsme byli od kamaráda informováni, že tam mají nájezd do moře, a že na vozíku jezdí až do vody. Jarek má poměrně nový vozík, který by si nerad zničil, proto jsme s sebou vezli ještě vozík náhradní, který jsme měli určen do vody. Já jsem tedy naložila věci na vozík do vody (foto č. 13), a manžel jel z kopce, jak se říká „za své“ (foto č. 14). Pláž byla vybetonovaná a záleželo jen na nás, jestli si půjčíme lehátko nebo si lehneme na nafukovací matraci či osušku. Kousek od pláže byla půjčovna lehátek, kam jsme zašli. Musím říct, že jsem byla moc mile překvapena, když jsem mladíkům z půjčovny řekla, že potřebuji pro manžela 1 lehátko. Během chvilky nám ho přivezli až k místu, kde jsme si chtěli lehnout (foto č. 15), a navíc nám ho nechali úplně zdarma. Takto se to opakovalo každý den. Opravdu měli naprosto úžasný přístup a šlo vidět, že se s vozíčkářem nesetkávají poprvé. Na pláži jsme si mohli vybrat jeden ze tří nájezdů do moře. Manžel po dlouhém nájezdu zajel až do vody (foto č. 16 – 19), kde z vozíku slezl a já jej odvezla oschnout na pláž. Byl to perfektní způsob, jak se do vody a především z vody dostat, aniž bychom se nadřeli, protože voda nadnáší. Na této pláži není velká hloubka, proto je tato destinace také velice vhodná pro ratolesti. Jelikož nás velice baví šnorchlovat, s nadšením jsme této aktivity využívali každý den (foto č. 19 – 22). Obrovskou výhodou této pláže jsou sprchy, ke kterým má vozíčkář dobrý přístup, tudíž vždy když Jarek vylezl z moře, osprchoval se i s vozíkem a spláchl ze sebe všechnu sůl. Z čeho jsme byli fascinováni snad nejvíce, byly bazény, které téměř bezprostředně navazovaly na pláž. Jak využití bazénů, tak i lehátek, kterými byly bazény obloženy, bylo pro ubytované zdarma. Jeden bazén byl plavecký (foto č. 23), z jedné části s možností skákání do vody a druhý bazén byl s malou hloubkou pro děti (foto č. 24), takže opět důvod, proč zde strávit rodinnou dovolenou. Velký bazén měl na několika místech zábradlí a schody. Do vody slézal Jarek tak, že se jednou rukou přidržel zábradlí a druhou se držel vozíku a nejprve si sedl na zem a poté rovnou do vody. Schody byly dost široké, takže jsme na nich také seděli, odpočívali a získávali energii ze slunečních paprsků (foto č. 25). K přesunu z vody na vozík využíval Jarek druhou část bazénu, kde byl prostor pro skákání (foto č. 26) a vždy si sedl na okraj bazénu, jednou rukou se chytl zvýšeného místa, druhou rukou vozíku a vytáhl se nahoru. Mým úkolem bylo pouze jistit vozík, aby neujel. Hned vedle bazénového světa se nachází restaurace a také menší amfiteátr, kde každý den probíhaly některé aktivity, jako divadlo, program pro děti a o víkendu také koncert. U restaurace jsou také toalety, sice ne bezbariérové, ale na základní potřeby je lze využít. Co se týče stravování, tak v kempu se nachází velká restaurace s bezbariérovým nájezdem (foto č. 27), kde si lze domluvit polopenzi. My jsme však zvyklí jíst pravidelněji, proto jsme si vařili nebo jsme si koupili něco drobnějšího v bistru na pláži, případně jsme si vyjeli na večeři do centra města. Naproti recepci byl malý obchod, taktéž s nájezdem pro vozíky a kočárky (foto č. 28), kde bylo možné koupit základní potraviny. Protože jsme byli autem, tak když jsme jeli do centra, rovnou jsme si zajeli asi o 3 km dále nakoupit do Kauflandu. Ceny byly srovnatelné s naším Kauflandem, takže naprostá paráda. Dalším důvodem proč jet do Umagu, jsou nádherné západy slunce, které jen tak někde neuvidíte (foto č. 29 – 31). Abychom však poznali i místní architekturu, asi dvakrát jsme si zajeli do přístavu a centra města. Opět musím jen chválit. Kousíček od přístavu měli vyhrazená parkovací místa pro vozíčkáře, hladké vydláždění cest, vybetonovaná mola (foto č. 32 – 34), a také bezbariérový přístup do Mořského světa, kde jsme si mohli prohlédnout spoustu krásných ryb a vodních živočichů. Jeden den jsme také navštívili město Novigrad, kde jsme se mohli také projít po nábřeží, aniž bychom byli zastaveni zbytečnými bariérami.

Možná si říkáte, že nejste tak zdatnými vozíčkáři jako Jarek, a že byste to nezvládli. K tomu vám můžu říct jen jedno, nebojte se a zkuste to! Při procházkách po kempu jsme si byli také ověřit, zda se v kempu nacházejí apartmány určené přímo pro vozíčkáře, kam by bylo možné se dostat i na elektrickém vozíku a opravdu tam jsou (foto č. 35 – 36). Dovnitř jsme se bohužel nedostali, protože byly apartmány obsazené, ale nikde nebyl ani jeden schod, do apartmánu byly široké dveře, takže věřím, že i uvnitř bylo vše uzpůsobeno pro úplný komfort vozíčkáře.

Někoho z vás asi napadlo, jestli nebyla zima, protože bylo už září a Umag je na úplném severu Chorvatska. Nevím, jestli jsme měli štěstí nebo je to běžné, ale měli jsme každý den 35 stupňů a naprosto azurovou oblohu.

Po týdnu s krásným počasím a opálenou tváří jsme se chystali na cestu zpět. I když jsme měli možnost vyklidit apartmán až v 10 hodin ráno, řekli jsme si, že se ještě zajedeme podívat do slovinské Lublaně, která byla po cestě. Vyrazili jsme už v 6 hodin ráno. S procházkou po Lublani a snídaní na tamním náměstí jsme po 7 hodinách dojeli zpět do Brna.
Na internetu se nachází různé nabídky bezbariérové dovolené, ale pokud to nemáte ověřené přímo od samotného vozíčkáře, tak těžko říct, jestli se jedná o spolehlivé informace. My jsme už párkrát takto narazili, proto jsme se rozhodli tento cestopis napsat velmi podrobně. Pokud vás tyto informace obohatily a rádi byste se dozvěděli o dalších možnostech bezbariérového cestování, rádi v tom budeme pokračovat.

Pro doplnění jakýchkoliv informací mě neváhejte kontaktovat na emailu: nahlikova@pcfenix.cz

Ještě přikládám link na Apartmány Polynesia.

S přáním krásných zážitků, Jaroslav a Kristýna Náhlíkovi.