Jirka se narodil v září roku 1987. Pochází z Dolních Vilémovic, kousek od Třebíče. Má tři mladší sourozence – jednoho bratra a dvě sestry, se kterými vždycky dobře vycházel a společně prožili krásné dětství. Jirka se svými sourozenci pomáhal rodičům s hospodářstvím – obstarával dobytek nebo jezdil s traktorem po poli. Už jako malého kluka Jirku bavil sport. Na co sáhl, to mu šlo – atletika, fotbal, hokej a díky tomu reprezentoval školu na různých hrách a turnajích. „Ze všeho nejraději jsem ale jezdil k babičce na prázdniny. Tam jsem s klukama chodil hrávat fotbal i 2x denně.“ Jirka hrál fotbal závodně, nejprve za Vladislav a potom divizi za Velké Meziříčí. Pochází z věřící rodiny a proto v 17-ti letech přijal svátost biřmování.

Mikrospánek mi změnil život

Po základní škole šel Jirka studovat na SPŠ technickou v Třebíči maturitní obor Mechanik silnoproudých zařízení. Škola mu šla, a tak si podal přihlášku na VUT v Brně. „Říkal jsem si, že bych jednou chtěl pracovat v Dukovanech na Jaderné elektrárně.“ Člověk míní, život mění. Dva měsíce před maturitou jel Jirka z tréninku domů a možná i vlivem únavy za volantem usnul a sjel do příkopu. Poslední věc, na kterou si Jirka z nehody pamatuje je, že byl na tréninku. V tu chvíli vůbec netušil, že se mu zásadně změní život.

Bez módního doplňku se čtyřmi kolečky se neobejdu

Jirka byl převezen do třebíčské nemocnice se zlomeným nosem a propíchnutou plící. Po probuzení Jirka vzpomíná: „Když jsem se v nemocnici probral, doktoři mi řekli, že můžu být rád, že jsem to přežil a že následky nejsou fatální i díky tomu, že jsem byl sportovec.“ K Jirkově smůle doktoři zjistili až po několika hodinách, že má něco s páteří. Kvůli tomu byl převezen na spinální jednotku do Úrazové nemocnice v Brně. Tam se ukázalo, že má zlomený krční obratel, který naštěstí nepoškodil míchu, ale bohužel dlouho utlačená mícha v bederní oblasti způsobila ochrnutí nohou. Po operacích a pobytu na „spinálce“ Jirku čekalo intenzivní cvičení v rehabilitačních zařízení. „ Když mi lékaři v nemocnici řekli, že pojedu na půl roku na rehabilitaci do Luže, řekl jsem jim, že tam nemůžu být moc dlouho, abych stihl letní přípravu na podzimní část soutěže ve fotbale.“ Největší oporou pro Jirku byla rodina, sestřenice, kamarádi a také spoustu lidí na prvním pobytu v Luži. Hodně se tam toho naučil, mimo jiné také nebát se klást si cíle a za těmi si jít, protože i cesta je cíl. Poznal tam spoustu lidí s podobným osudem a zjistil, že v tom není sám a dá se fungovat i na vozíku. Během Jirkovy intenzivní rehabilitace rodiče zařídili plošinu, aby se bez problémů dostal domů. Po návratu z Luže se Jirka pokoušel s bratrem cvičit pomocí chodítka a posilovací věže. Bohužel bez většího posunu co se týče hybnosti dolních končetin. „Tam mi došlo, že už se bez módního doplňku se čtyřmi kolečky neobejdu.“

Láska ke sportu mě neopustila

Když byl Jirka na rehabilitačním prvopobytě v Luži, tak si v září odskočil do Třebíče na průmyslovou školu dodělat maturitu. O rok později nastoupil v Brně na VUT, fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, bakalářský obor silnoproudá elektrotechnika a elektroenergetika. Navazující inženýrský obor pak elektroenergetika. Školu studoval prezenčně, jako ostatní studenti. První dva roky na vysoké škole byl ubytovaný na Kociánce a od roku 2009 měl od magistrátu pronajatý byt v Brně na Lesné. Diplomovou práci psal na Jaderné elektrárně Dukovany na téma: Studie blackoutu s ohledem na Jadernou elektrárnu Dukovany. Po škole Jirka pracoval na částečný úvazek v třebíčské firmě zaměřené na zpomalovací semafory, ukazatele rychlosti a osvětlení přechodů. Láska ke sportu ho neopustila a Jirka začal hrát florbal a díky Karlovi Zmrzlému i stolní tenis, ve kterém se dostal až do reprezentace. „Později jsem nastoupil na plný úvazek na pozici světelného projektanta v Brně, protože žádná finanční podpora sportovců na reprezentační úrovni nebyla. Všechny výdaje spojené se stolním tenisem jsem si musel platit sám nebo penězi sehnanými přes sponzory.“

Splnění dětského snu

V současné době Jirka pracuje v JE Dukovany jako projektant elektro. Jeho záliby zůstaly i po úraze stejné a tím je sport. Nejvíce se věnuje stolnímu tenisu, který hraje jednak v oddíle se zdravými, tak i za reprezentaci hendikepovaných. Jirka získal titul mistra ČR, vyhrál celý Český pohár a také dosáhl medailových úspěchů na mezinárodní úrovni. Dříve hrál florbal na reprezentační úrovni, kde dosáhl také na medailová umístění. S partou nadšenců založili v Brně florbalový oddíl. Kvůli operaci lokte musel s florbalem přestat. Příležitostně jezdí na handbiku, čtyřkolce nebo monoski.

O Fenixu se Jirka dozvěděl od Vojty Vašíčka, když byl Fenix ještě v začátcích. Od té doby k nám jezdí nejen cvičit, aby dostal pořádně do těla, ale také mu terapeuti pomáhají regenerovat jeho tělo po náročných zápasech.

Na jednom z rehabilitačních pobytů v Kladrubech poznal svoji budoucí manželku, která tam coby brigádnice obsluhovala cvičební přístroje. „V roce 2018 jsme se v bazilice svatého Prokopa po pěti letech známosti vzali.“ V loni se s manželkou nastěhovali do nového domu, který společně postavili a v současné době plánují založit rodinu.

Lidem s podobným osudem Jirka vzkazuje: „I cesta je cíl.“