Ve dnech 1. – 4. 11. 2016 navštívili zaměstnanci ParaCENTRA Fenix Ladislav Loebe, Veronika Málková a Milan Vidlák holandské město Groningen, aby zde načerpali poznatky z rehabilitační a sociální oblasti dané země. Groningen je hlavním městem stejnojmenné provincie a se svými 190 000 obyvateli mu právem patří označení největší město severní části Nizozemska. Cílem naší návštěvy bylo University Medical Center Groningen (UMCG) a rehabilitační zařízení spadající pod UMCG v Harenu, což je město nacházející se přímo v urbanistické oblasti pár kilometrů jižně od Groningenu.

Po dvanáctihodinové noční cestě autem z Brna jsme se ve středu ráno 2. 11. ubytovali v hotelu a odpoledne už nás čekala schůzka s pány Andriesem Riedstrou a Fransem Penninxem z nizozemské SCI Association přímo v prostorách UMCG. Tato nemocnice je vskutku impozantní. Člověk má v první chvíli dojem, že se nachází spíše v obchodním centru nebo na rušné ulici velkoměsta, se všemi těmi kavárnami, restauracemi, obchůdky s různým zbožím či kadeřnictvím, které jej obklopují. Zajímavostí jsou rovněž umělecká díla nainstalována v prostorách nemocnice či monumentální do výše se tyčící fontány. Celkově je budova zařízena tak, aby si lidé nepřipadali jako v nemocnici. Prostory jsou vzdušné s velkou spoustou zeleně a prosklené stropy bývají v případě příznivého počasí vždy otevřené.

Nemocničním komplexem nás provedla bývalá zdravotní sestra. Seznámila nás s historií nemocnice, s jejím chodem a strukturou. Pokoje pacientů jsou situovány směrem ven, takže každý pokoj má okno s výhledem na město. Současně lze na každém oddělení nalézt balkony, které vždy míří do jedné z několika „ulic“ uvnitř nemocnice. V rámci péče o pacienty nás zaujala novinka, kterou se zde pokouší zavést. Představte si, že vás např. bolí v krku. Zajdete si na ORL, kde zjistí, že by nebylo špatné doplnit vyšetření plic. Místo toho, abyste se hnali k danému specialistovi přes půl nemocnice, stačí vám vyjít ven a zaklepat na vedlejší dveře. Přesně tak, jednotliví lékaři se sdružují na jednom místě dle toho, kterou oblast pacientova těla léčí (horní polovinu těla, dolní polovinu těla, atd.). Jaký úspěch bude mít daný model v praxi, však ukáže jen čas.

Druhý den pokračoval návštěvou rehabilitačního zařízení v Harenu. Jak už bylo zmíněno, rehabilitační zařízení patří pod UMCG a obě instituce jsou propojeny počítačovými systémy, což značně urychluje přesun pacientů z jednoho zařízení do druhého. Jedná se o raritu, která nikde jinde v Nizozemí nefunguje. Ihned po příchodu nás přivítala jedna z tamních fyzioterapeutek, se kterou jsme probrali chod centra, léčbu pacientů a jejich přesun mezi jednotlivými zařízeními. Současně jsme jí přiblížili, jak funguje ParaCENTRUM Fenix a péče o spinální pacienty v ČR. Překvapením pro nás byla skutečnost, že spinální jednotka (SJ) v podobě, jakou ji známe my, v Nizozemsku neexistuje. Po míšním poškození pacienti zůstávají v nemocnici na oddělení podobnému naší SJ max. 14 dní ve snaze je co nejrychleji, samozřejmě ve stabilizovaném stavu, přesunout do rehabilitačního zařízení. Teprve tam se začíná s fyzioterapií, ergoterapií a všemi nezbytnými procesy, které jim mají pomoci s návratem zpět do života. Důvodem krátkého pobytu v nemocnici je zvýšené riziko infekce, kterému jsou zde pacienti po poškození míchy vystaveni. Pacienti v rehabilitačním zařízení zůstávají průměrně 6 měsíců a kritériem pro opuštění je jejich schopnost zvládnout základní úkony vzhledem k míře jejich postižení a také dobré výstupní kondiční testy. Lze tedy říci, že spinální jednotka známá u nás, je v Nizozemsku vlastně součástí rehabilitačního ústavu. Rovněž bylo zajímavé zjištění, že opakovací pobyty jako u nás nejsou v Holandsku možné. Po propuštění do domácí péče mají kromě klasických ambulantních rehabilitací nárok na tzv. check-ups neboli prohlídky. V rámci nich je pacient na určitou dobu (většinou týden) hospitalizován v rehabilitačním zařízení, kde je podroben příslušným vyšetřením, která vyhodnotí jeho zdravotní stav, soběstačnost a kondici.

Samotné rehabilitační zařízení se skládá ze čtyř pater. Každé patro je rozděleno na tři křídla, ve kterých je buď administrativní část, dílny, pracoviště ergoterapeutů, fyzioterapeutů nebo specializovaná lůžková oddělení. Kromě oddělení výhradně pro spinální pacienty je zde také neurologické oddělení, oddělení pro pacienty s kardiovaskulárním a plicním onemocněním, oddělení pro pacienty s cukrovkou a také speciální oddělení pro léčbu chronické bolesti. Příjemným zpestřením je pak vlastní chov jelenů, koz, srnců a daňků, kteří se prohání po okolí.

University Medical Centre Haren
Podnětná byla rovněž diskuze s tamní sociální pracovnicí, paní Manyou van der Meulen. Dle zákona má zaměstnavatel povinnost svému zaměstnanci po poškození míchy vytvořit takové pracovní podmínky, aby byl vzhledem ke svému postižení schopen vykonávat danou práci. Současně nemá právo s ním po dobu 2 let od úrazu ukončit pracovní poměr. Pacient na druhé straně je však povinen si intenzivně hledat práci úměrnou jeho stavu. Pokud ji dva roky po úraze nemá, prověří příslušné úřady, zda jeho snaha byla dostatečná a zda opravdu pro něj neexistuje práce, kterou by mohl vykonávat. Nakolik je pacient schopen pracovat, posuzuje v rámci schůzek s rehabilitačním lékařem, fyzioterapeutem a ergoterapeutem posudkový lékař. Tyto schůzky probíhají již za pobytu pacienta v rehabilitačním zařízení a názor nelékařských zdravotnických pracovníků (fyzioterapeuta a ergoterapeuta) má značnou váhu.

Závěr naší návštěvy jsme strávili s fyzioterapeutem, panem Ferrym Woldringem, který nám více přiblížil rehabilitační sféru daného zařízení. Délka jedné cvičební jednotky je 30 minut 2x denně. Ze začátku mají pacienti cvičení individuální, část individuálních jednotek je poté zaměněna za jednotky skupinové. Stejně jako u nás jsou jednotky koncipované tak, aby pokryly potřeby pacienta. V průběhu naší debaty jsme se shodli, že každé cvičení závisí na šikovnosti, zkušenostech, znalostech a originalitě terapeuta. Přesný recept zkrátka neexistuje a je jen na každém, jak je schopen se svými znalostmi naložit. Na všem se dá pracovat. Co ale hraje velkou roli, je vybavení, které mají k dispozici. Dvě posilovny, bazén s pohyblivým dnem, několik venkovních sportovních hřišť, vlastní tělocvična vybavená náčiním pro sporty včetně možnosti zapůjčit sportovní vozík, rehabilitační chodníky různé úrovně, kdy jeden je schopen vytvořit 3D obraz vaší chůze s její následnou analýzou. Toto jsou věci, které nám přišly v některých chvílích spíše z oblasti sci-fi.

GRAIL2
Skvělým řešením je také vytvoření několika místností, které slouží jako cvičná kuchyň, obývací pokoj, ložnice či koupelna s přebalovacím pultem. V nich se pacienti pod dohledem ergoterapeutů učí základům soběstačnosti. Pokud si na konci pobytu nejsou ještě zcela jisti, že zvládnou přechod do domácího prostředí, jsou jim a jejich příbuzným k dispozici cvičné byty, které se nachází v domě, který je součástí areálu. Zde si mohou po dobu 3 měsíců otestovat své schopnosti a případně doladit vše potřebné pro svůj návrat domů.

sportovni vozíky2posilovna2cvičná kuchyně 2
Návštěva Groningenu byla velkým přínosem. Pro zkvalitnění našich služeb je důležité, abychom měli přehled o tom, jak funguje systém péče o spinální pacienty v zahraničí. Tyto návštěvy přinášejí tolik potřebné zrcadlo nejen k odhalení našich mezer, ale také k tomu, abychom viděli, jak velký kus jsme při cestě za naším cílem urazili. A osobně si myslím, že se vzhledem k našim možnostem nemáme za co stydět.