„Měl jsem před sebou tři měsíce volna.“

Už na základní škole Kamil sportoval. Hrál florbal, věnoval se atletice a několik let pravidelně závodně lyžoval. Záliba v lyžování mu vydržela i po celou dobu studií na Střední průmyslové škole v Jedovnici, kde se Kamil specializoval na studium oboru strojírenství, konkrétně výpočetních systémů a programování CNC strojů. „Tak jsem dostudoval průmyslovku a udělal maturitu. Měl jsem před sebou tři měsíce volna, protože jsem udělal přijímačky na Vysoké učení technické v Brně a škola začínala tehdy až někdy v září,“ popisuje Kamil studijní život.

„Dostal jsem výjimku a mohl jsem tam zůstat déle.“

Bezstarostné tříměsíční období letních prázdnin si však Kamil neužil celé. Koncem srpna v roce 2004 se vážně zranil při jízdě na terénní motorce. „Ještě jsem měl mít měsíc prázdniny, místo toho jsem po úrazu ležel tři měsíce na anesteziologicko – resuscitačním oddělení, protože jsem měl problémy s dýcháním a dostal jsem i zápal plic. Potom jsem byl další tři měsíce na spinální jednotce,“ vysvětluje. Poté, co se jeho zdravotní stav stabilizoval, odjel Kamil do rehabilitačního ústavu v Luži Košumberku. V ústavu strávil dlouhých deset měsíců, v rámci kterých se mimo jiné vyrovnával se zcela novou životní situací – kvadruplegií. „Normálně má člověk nárok na šestiměsíční pobyt, ale já jsem dostal výjimku a mohl jsem tam zůstat déle. V druhé polovině mého pobytu jsem už mohl jednou za měsíc jezdit i na návštěvy domů,“ dodává Kamil.

„Uvědomili jsme si, že můj stav není chvilková záležitost.“

V době, kdy Kamil dojížděl do Blanska na návštěvy k rodičům, vyšlo najevo, že se jeho nové situaci bude muset přizpůsobit také dům, v němž bydlel. „Uvědomili jsme si, že můj stav není chvilková záležitost, ale že to je napořád. Takže jsme v domě začali zařizovat koupelnu. Naštěstí jsme nemuseli dělat velké úpravy, jen jsme se přestěhovali z prvního patra do přízemí domu, kde dřív bydleli prarodiče,“ popisuje. Všechny nezbytné úpravy domu se naštěstí podařilo zařídit ještě v době, kdy byl Kamil v rehabilitačním ústavu.

„Nikdy jsem nebyl studijní typ.“

První dva roky po návratu z ústavu trávil Kamil převážně doma. „Naštěstí se máma rozhodla, že se mnou zůstane doma, aby mi mohla pomáhat,“ dodává. Nějakou dobu trvalo, než se podařilo Kamilovi získat všechny kompenzační pomůcky, které potřeboval. Jakmile měl k dispozici speciálně přizpůsobené ovládání a počítač, začal Kamil příležitostně pracovat. Na vysokou školu, kterou měl po úrazu na dva roky přerušenou, se Kamil už nevrátil. „Nikdy jsem nebyl studijní typ. Navíc na fakultě strojírenství je to samá matematika a výpočty, to mě moc nebavilo. Potom jsem si řekl, že si spíš si najdu nějakou práci na půl úvazku,“ vysvětluje. Nyní své znalosti zúročuje ve spolupráci v brněnskou firmou, pro kterou rýsuje technické výkresy.

„Od té doby jsem pořád v první lize.“

O své nynější největší vášni, boccie, se Kamil vůbec poprvé dozvěděl při návštěvě Paraplete. Uplynulo několik let, až se v roce 2009 rozhodl, že se bude boccie věnovat pravidelně. „Nejdřív jsem jezdil jednou týdně trénovat na Kociánku. Potom jsem objevil i ParaCENTRUM Fenix a rozhodl jsem se obě aktivity spojit. Začal jsem tedy jezdit třikrát týdně do Brna na trénink boccii a na cvičení,“ vysvětluje. Kamil dojížděl na rehabilitaci také ve svém městě. Po čase se však pravidelná cvičení v Blansku zredukovaly na pouhé jedno cvičení týdně. „Naznal jsem, že to nemá cenu. Navíc v ParaCENTRU Fenix mě holky umí lépe protáhnout, takže jsem to cvičení v Blansku zrušil a začal jezdit jen do Brna,“ dodává. Kamilovy úspěchy v boccie přicházely rychle jeden po druhém. „První rok jsem byl v třetí lize, o rok později už v druhé. V roce 2011 jsem postoupil do první ligy, ve které se nacházím až doposud a mám 5 titulů mistra České republiky,“ popisuje Kamil svou sportovní kariéru. U první ligy však nezůstalo. Od roku 2013 je Kamil součástí reprezentace ČR a pravidelně se účastní zahraničních turnajů. V minulém roce se dokonce kvalifikoval na letní olympiádu v Riu de Janeiru, na kterou postoupil z úžasného devátého místa světového žebříčku.

ParaCENTRUM Fenix pro Kamila představuje víc než jen místo, kam jezdí pravidelně cvičit. „Ze začátku jsem jezdil na nejrůznější přednášky a společenské akce. Hodně mi pomohl i kontakt s ostatními klienty, člověk získá nové informace a zkušenosti. Skvělý je také letní pobyt na Březejci, kde si odpočinu a strávím nějaký volný čas v přírodě,“ popisuje. ParaCENTRUM Fenix se mimo jiné Kamila snaží podporovat v jeho sportovní kariéře. „Když jsme dělali crowdfundingovou kampaň pro turnaje v boccii, tak mi lidé z Fenixu hodně pomohli,“ dodává. Kamil se v ParaCENTRU Fenix také aktivně zapojuje do osvětových a preventivních přednášek, které organizace pravidelně pořádá na základních školách. „Pokud je škola bezbariérová a mám možnost se tam dostat, tak vždy jedu rád. Je dobré, když děti vidí i nějakého kvadruplegika a pochopí, co se může stát. Myslím, že právě taková prevence má smysl,“ dodává Kamil.