Kdysi dávno jsem slyšela vtip. V Africe mají čas, v Evropě mají hodinky. Je k neuvěření, že jsme na vlak do Budapešti stihli být s dostatečným předstihem. Jelikož u nás je to velmi podobné, jako ve vtipu. Muž má čas a já mám hodinky. 😁

S dostatečným předstihem jsem koupila jízdenky s místenkami. Zhruba dva týdny před odjezdem jsem objednala přepravu s vozíkem. Maďarská strana přepravu schválila a schválení následovalo i z ČR. Sláva, jedeme!

Na hlavní nádraží v Brně jsme dojeli s dostatečnou rezervou. U mezinárodní pokladny jsem se zeptala, kde máme čekat, protože mne ze Správy železnic nikdo nekontaktoval. Byli jsme vysláni k pokladně č. 17, kde se nachází čekárna pro první třídu. Paní pokladní nás na základě jízdenky a objednávky přepravy vpustila dovnitř. Mimo klimatizovaného, příjemně kultivovaného prostoru si zde cestující může udělat kávu, čaj, nebo si nabídnout vodu. V prostoru je taktéž dostatečně prostorné bezbariérové WC. Blížil se čas příjezdu našeho vlaku, a tak jsem se dotázala paní pokladní na asistenci, kterou přivolala. Naložení do vlaku proběhlo hladce, průvodčí o nás věděli. Cesta proběhla výtečně a na hranicích Slovenska s Maďarskem nám maďarský průvodčí řečí “rukama-nohama” ukazoval, že v cílové stanici Budapest-Nyugati pu. o nás ví a vyloží nás. A tak se vskutku stalo! Jsme v Budapešti! …teda stále v nádražní hale a hledáme cestu ven. Deset kolejí není jen tak. Nebojte, hlavní jsou jen čtyři koleje. 🙂 Nádražní hala je v rozsáhlé rekonstrukci a tak stačilo zvolnit tempo a pozorovat cestující, kudy si to “štrádují” ven. Vyrážíme pěšky vstříc dva kilometry vzdálenému ubytování. V samotném centru města jsou architektonické bariéry zvládnuty velmi dobře. Bohužel, každým krokem vzdalujícím se od centra, se počet překážek zvyšuje.

Nejčastějším problémem po celý týden jsou chodníky, kdy na jedné straně končí vysokým obrubníkem, ovšem přes uličku na vás kouká nájezd na chodník. Vjíždím do postranní uličky a hledám vhodný sjezd a ideálně i nájezd. Druhý den jsme za odpoledne tímto způsobem nachodili 17 kilometrů. Následující den jsme opět vyrazili objevovat památky Budapešti. U první překážky jsem se nedala a v nejbližším možném místě odvážně sjela na silnici. Označena vestou s piktogramem vozíčkáře jsem jela po čtyř proudé hlavní třídě. Řidiči, byť jezdili rychle, jeli i obezřetně.

MHD jsme nepoužili vůbec díky dobré dostupnosti z apartmánu. S určitostí se v Budapeští metrem nesvezete. Přístupných je jen pár stanic. Zato autobusy a trolejbusy jsou všechny nízkopodlažní (zde zůstává otázka přístupnosti zastávek). Tramvaje jsou jen některé nízkopodlažní, ale pokud obdivujete staré tramvaje, srdce vám zaplesá. K tomu, aby člověk mohl bez starostí vyrazit objevovat krásy města, je dobré vědět, kam si odskočit na toaletu nebo dobré jídlo. Veřejných toalet v Budapešti mnoho není a ve většině případů nejsou “bezbar” a jsou za poplatek. Ale pozor, přímo u Parlamentu je jedna nádherně bezbariérová toaleta a bez úhrady! Najdete ji venku před vstupem, schovanou za rohem od výtahu. Dalších pár najdete na Margaretině ostrově a když se hezky usmějete, tak budou i zadarmo.

Kam jít na kávu či jídlo? Na předzahrádky restaurací, kterých je v ulicích Budapešti nespočet, se dostanete. Je-li podnik ve staré zástavbě, narazíte na schody.

Budapešť je krásná a vznešená. Za návštěvu stojí Parlament. Slevu na vstup neuplatníte. Vstupenku je také nutné zakoupit předem na oficiálních stránkách Parlamentu. Dále je potřeba napsat e-mail, že se chystáte na prohlídku s elektrickým nebo mechanickým vozíkem. My se předem neohlásili, jelikož jsme tuto informaci nedostali a tím jsme u parlamentní ochranky způsobili drobný poplach. Vozíčkář vstupuje služebním vchodem. V případě elektrického vozíku projdete kontrolou na detekci výbušnin, následně rámem a za doprovodu ochranky se ocitnete na startu prohlídky. Na prohlídku Parlamentu přijďte alespoň o dvacet minut dříve. Samotná prohlídková trasa je mimo schodů bez bariér. O výklad u schodiště nepřijdete, po vyvezení stylovým výtahem se vrátíte (stále pod dohledem) ke skupině. Nyní již obdivujte, kochejte se krásami a množstvím zlaté výzdoby Parlamentu a hlavně vyhlížejte grófa Andrássyho.

Za pěkného počasí můžete vyrazit na Margaretin ostrov. Na rozloze šestadevadesíti hektarů najdete nádherný lesopark, termální lázně, minizoo a váš doprovod si může zaběhat na běžecké stezce okolo celého ostrova. Občerstvení i toalety jsou zde bezbariérové. Terén ostrova je rovina, jen cesta na něj je po mostě do kopce a poté z kopce. Za krátkou zmínku stojí Velká synagoga. Jak se říká, “líná pusa holé neštěstí”, jen jsem se zeptala ochranky, zda se do synagogy dostanu na vozíku a začali se dít věci. Do deseti minut bez nutnosti koupit si vstupenku jsem se ocitla v největší synagoze Evropy. Majestátný zážitek a foto u stromu života na závěr.

Poslední naší výletní zastávkou byla návštěva ZOO s botanickou zahradou. Slevu na vstup opět neuplatníte, ale mimo skal projedete všude. Na tučňáky můžete koukat ze zdola i shora. Neváhejte navštívit expozici žraloků, která je zastrčená bokem – tak hledejte. Výběhy zvířat jsou zasazeny do zahrady. Cestou do ZOO budete fascinováni náměstím Hrdinů a přilehlým parkem.

Každý den jsme zavítali na centrální tržnici, která se nachází v zrekonstruované novogotické hale. Nejen že vás uchvátí stavba samotná, ale i nabídka potravin v přízemí nebo výtahem dostupný ochoz se suvenýry. Pro porovnání jsme vyrazili i do druhé tržnice Lehel, nedaleko vlakového nádraží Keleti. Je těžké ji přehlédnout díky odvážné a svérázné architektuře.

Loučíme se s Budapeští s vědomím, že se znovu vrátíme abychom objevili krásy Budy i Pešti.

Cesta vlakem domů neprobíhala tak hladce. Určitě na odjezdu nepanikařte, běžte na vaše nástupiště a čekejte. Obsluhující personál na nás čekal, naložil a kdyby se nezasekla brzda vagonu a klima nechladila o stošest, tak by šlo o běžnou cestu. 🙂

Mgr. Kateřina Havlíková