Přinášíme vám další reportáž o cestování lidí s poraněním míchy. Tentokrát se Feničané a jejich blízcí vydávají do historického hlavního města Slezska – Vratislavi, respektive Wroclawi. Přejeme vám inspirativní čtení tohoto podzimního dobrodružství.

Rozhodli jsme se využít posledních slunečných dnů v tomto roce a ve složení Magda, Pavel a Hugo Kubešovi, Romana Bližňáková, Marek Meister a jejich Matýsek, Pepa Gruszewski a Tomáš Falout vyrazit na třídenní výlet do Wroclawi do sousedního Polska. Naše sestava tedy čítala čtyři vozíky, dva kočárky a dva doprovody.

První naší zastávkou byla výšková budova Sky Tower, která je dominantou celého města a při příjezdu
do Wroclawi je vidět až z deseti kilometrové vzdálenosti. V prvním patře budovy je svět miniatur a železnic Kolejkowo. Na devíti stovkách čtverečních metrů se nachází 242 budov, 720 metrů trati, 3437 postaviček a zvířat a řada dalších atrakcí v podobě mostů, tunelů, sjezdovek, rybníků a podobně. V celém tomto „ světě “ se střídá den, který trvá devět minut a noc, která má minuty čtyři. Všechny vláčky, tramvaje, auta, lodě, kolotoče i lanovky se samozřejmě pohybují a vydávají zvuky, takže se zde rozzářily oči nejen dětem, ale i dospělým.

O patro výše jsme si naplánovali výstavu lega, která nabízí více než sto různých staveb, a bylo na ni spotřebováno přes sedm milionů kostiček lega. Mezi nejvýraznější patří dva a půl metrů vysoká šikmá věž v Pise, přes sedm metrů dlouhá loď Millennium Falcon z Hvězdných válek, nebo Velká čínská zeď, která je se svou délkou přesahující pětapadesát metrů nejdelším modelem této zdi vytvořeným z kostiček lega. Tato výstava je spojená s expozicí 3D iluzí a efektů, kterou si užila hlavně Magda a musela se vyfotit u všech obrazů. Ve stejném patře se nachází ještě expozice pavouků a štírů, kterou jsme však z časových a arachnofóbních důvodů vynechali. Co jsme si však nemohli nechat ujít, byla vyhlídka ve čtyřicátém devátém patře. Z této výšky se nám všechna auta, vlaky i lidičky dole zdáli stejně mrňavé, jako v předchozím světě miniatur. Ne všem však tento pohled dělal dobře.

Plní dojmů jsme se vydali ubytovat. Vybrali jsme si B&B hotel ze stránek VozejkMap. Je umístěn v poměrně výhodné poloze k centru města i k dalším naším plánovaným výletům. Nabízí dva bezbariérové pokoje s dvěma madly u WC. Sprcha je vyspádovaná se sklopnou i přenosnou výškově nastavitelnou sedačkou a jedním pevným madlem na zdi. Postele jsou vyšší, jen šířka manželské postele je sto čtyřicet centimetrů, což je pro dva vozíčkáře poměrně nepohodlné.

Po ubytování na hotelu jsme se rozhodli vyrazit do centra na historické náměstí neboli rynek. Cesta k náměstí je vydlážděná kočičími hlavami, protkaná sítí tramvajových kolejí, doprava je velmi hustá i do pozdních večerních hodin a zelená na semaforech pro chodce svítí poměrně krátkou dobu, takže přechody nám daly trochu zabrat. K žádné újmě naštěstí nedošlo.

Wroclaw je rovněž známá tím, že po celém městě je rozmístěno přes devět stovek trpaslíků (gnomů) v různých polohách a s nejrůznějšími rekvizitami. Dokonce se dá stáhnout aplikace do mobilu, která vás ke všem trpaslíkům navede. Všechny jsme rozhodně hledat nechtěli, ale jejich největší koncentrace je právě na rynku a v okolních uličkách. My jsme jich za náš pobyt objevili tak maximálně sedmdesát. Trpaslík s notebookem, opilí trpaslíci či trio – slepý, hluchý a invalida, patřili k těm zajímavějším úlovkům.

Gotický kostel Svaté Alžběty s vyhlídkovou věží jsme si prohlédli jen zvenčí, jelikož vstup nebyl úplně ideální pro vozíčkáře. Celé náměstí lemují restaurace se zahrádkami a turisty se to zde jen hemží. Navštívit tak můžete kubánskou restauraci Havana, řeckou, českou či typicky polskou restauraci s jejich zapiekankami.

My jsme neodolali a navštívili jsme nejstarší v celé zemi a jednu z nejstarších restaurací v Evropě – Swidnickou pivnici, jejíž otevření se datuje k roku 1273. Restaurace pojme asi tři sta šedesát hostů uvnitř a stejný počet lidí na zahrádce. Vaří si zde vlastní pivo, které se čepuje ze samoobslužných pivních stěn. Útroby restaurace jsou sice po schodech, ale na zahrádku je boční nájezd pro vozíčkáře a personál byl také velmi ochotný pomoci. Když zde mohli hodovat králové, knížata, císaři a další významné osobnosti politiky, kultury a umění (např. Zikmund Lucemburský, Johann W. Goethe, Fryderyk Chopin), řekli jsme si, že to bude dobré i pro nás. Restaurace nabízí degustační plato šesti piveček, které nám po celém dni přišlo vhod.

Druhý den jsme se vydali do zoologické zahrady. Asi čtyř kilometrovou pěší trasu jsme si zkrátili přejezdem lanovkou přes řeku Odru. Lanovka patří wroclawské univerzitě vědy a techniky a spojuje hlavní kampus univerzity s kampusem Na Grobli na druhé straně řeky Odry. Dráha, která má jen dvě kabinky, byla původně postavena pro studenty, doktorandy a zaměstnance univerzity, ale od jejího spuštění 1. října 2013 se rychle stala turistickou atrakcí po celé Wroclawi. Jízda jedním směrem trvá necelé tři minuty. Zoologická zahrada je rovinatá, všechny pavilony jsou přístupné pro vozíčkáře a vyřešené buď nájezdy nebo plošinami. Největším lákadlem celé zoo je Afrikárium s podmořským světem. Tento obrovský pavilon zahrnuje síť osmi výtahů pro vozíčkáře, takže se dostanete jak do tunelů pod hladinu, tak do patra a můžete pozorovat žraloky, rejnoky nebo třeba kapustňáky jak nad vodou, tak pod hladinou. Prostorné WC pro vozíčkáře je hned u hlavního vchodu a uvnitř Afrikária.

Po pozdním obědě v nedaleké restauraci Jungle jsme se vydali kolem haly Stulecia se sálem století k multimediální fontáně, která je s plochou jednoho hektaru největší v Polsku a jedna z největších v Evropě. Za zvuku písně Jamese Browna “I Feel Good” jsme usoudili, že na cestu zpět k hotelu už nemáme síly, a proto jsme využili možnost svézt se tramvají, což se zejména pro malého Huga ukázalo, jako největší atrakce z celého pobytu.

Poslední den jsme využili k návštěvě velkého nákupního centra Wroclawia, kde jsme mohli nakoupit dárečky a suvenýry a po obědě vyrazit zpět směr Česká republika.

Zdaleka jsme nestihli všechno, a tak japonskou zahradu, plavbu lodí po Odře, náplavku a okolní restaurace, hydropolis a Tumský či Písečný ostrov si necháme na příště.